Články autora ZitaB
ČLOVĚČINY: Hry lásky šálivé neboli láska je láska, když…
...když choděj kočky s kočkama, pejsci s pejskama. No to jo, to je přece každýmu jasný, ale když je to malinko jinak, tak se jeden někdy nestačí divit. A že já už tak moc nejsem na to divení stavěná, když mi během posledního půlroku prošlo postelí zhruba pět-šest mileneckých dvojic. A byly to někdy fakt „orgie“. [...]
ČLOVĚČINY: Kytice z tisíce a jedné noci
Dětská duše a okolní svět. Jak často tento dvojhmat nezní harmonicky. Kolik falešných tónů se připlete, často ani nevíme proč, odkud se vzaly a hlavně - co s tím. Cest se nabízí většinou několik, jako v pohádkách. Teď jen „babo raď, která bude ta pravá. Měla jsem štěstí a tu správnou cestu objevila. Svět [...]
ČLOVĚČINY: Klapzubova jedenáctka
V jednotě je síla (to je pravda, silné osobnosti, to my teda jsme), i když popravdě řečeno, s tou jednotou to není za tak horké (prsk, prsk, vy lidi máte co brblat, hádáte se nejen napříč kontinenty, ale mezi svejma nebližšíma eště víc, my to náhodou víme moc dobře, televize vám hraje od rána do večera a je to tam [...]
PSI: Lidi, já se mám aneb Jak jsem ukradla s(S)luníčko
Je to černé jako uhel, hebké jako nejjemnější samet, očka to má jako korálky, zoubky jako jehličky, všude se to plete a k tomu to děsně piští. Co to je? No přece moje Sluníčko. A jak jsem přišla ke zcela privátnímu sluníčku, když to nebeské pořád ještě svítí všem? To bylo tak. Jednou v pozdním odpoledni [...]
PSI: Jen tak si jdu lesem… (2)
Před nedávnem jsem se svěřila těmto stránkám s příběhem, pro mě plným zamotaných emocí, a současně požádala laskavé čtenáře o jejich postřehy a názory. O co šlo? Při jedné z podvečerních procházek se psy jsem narazila poblíž chatové osady na odrostlejší štěně křížence jezevčíka s jeho mámou. Ta [...]
ČLOVĚČINY: Jen tak si jdu lesem…
Mám psy. Několik psů. Pejsky, fenky, samé postarší až starší ročníky. Nalezence, většinou klasické kříženečky, jak už tak bývá. A taky kočenky, docela dost kočenek (stav dnešního rána je 13 kousků, očekávám s nočními chlady a mrazivými rány jejich nárůst). Už jsem se na Zvířetníku podělila s několika [...]
PSI: Sirotci
Zemřela matka, do hrobu dána, siroty po ní zůstaly. Přicházely každičkého rána a matičku svou hledaly. I zželelo se matce milých dítek a duše její se vrátila... Velkou omluvou klasikovi české literatury začnu, ale nemohla jsem si pomoct. Úvodní verše z povinné školní četby se mi opakovaně draly z paměti, nechtěly [...]
PTÁCI: Fraucimor
Já, Ferda, jsem prosím těžce diskriminován. Jestli to pošlu k evropskýmu soudu, ještě nevím, ale do té Novy asi určitě. Jenom si musím rozmyslet, jestli Občanskýmu judu nebo kam, když ten John a Klímou už tam nedělaj′. A teď si uvědomuju, že vlastně jsou na tom stejně i ty moje holky pitomý, milovaný. No dyť si to [...]
PSI: Zn. jsem veselý, hravý i žravý
No fakt, tohle všechno já, Beny, dovopravdy jsem. A nebojte, já si žádný inzerát nedávám, ani fakt nikdy nebudu, to jenom tak blbnu, víme? Proč bych to dělal, jídlo mi dají, že se musí mlsat, to chápou celkem taky (když jsem dostatečně důrazný), hrát si se mnou chtěj, tak dobré bydlo mám, ne. Něco v tom nadpisu jsem [...]
ČLOVĚČINY: Rumový Sanda aneb jak jsem potkal ryby
Žil byl. Krásný kocourek s hustým kožíškem, dlouhým ocasem a především neuvěřitelně zářivýma žlutýma očima. Jeho krása mu však nebyla prostředkem ke šťastnějšímu životu než měli ostatní příslušníci jedné veliké kočičí party, aspoň zpočátku. Opuštěná tovární budova, smutné stavení s rozbitými [...]
