Články autora Dagmar Ruščáková
BTW: Menší zlo
Nedávno jsem něco hledala v jedné z našich knihoven a opět mi padl zrak na knihu, kterou jsem nevzala do ruky už celou věčnost. Dokonce bych byla radši, kdybych ji nikdy nečetla. Je to Sofiina volba od Williama Styrona. Z mého pohledu je to děsivá výpověď o tom, jak snaha volit menší zlo vede do pekla. V běžném životě potom [...]
BTW: Cukroví
Vím, že tam ta krabice je. Já ji v duchu vidím úplně přesně, ať momentálně dělám cokoliv. Ne, nesmím. V zoufalství si dokonce stoupnu před zrcadlo a hledám ty nejpádnější argumenty. Jsou zjevné, ale jak plyne čas, jejich pádnost nejspíš bledne. Jen tak si vysvětlím, že vzápětí otvírám krabici s vánočním [...]
BTW: A co budeme dělat teď?
Berry je právě rok a osm měsíců. Vypadá, že pořád roste, ale není to tak – jen pomalu mohutní a dávno už není tím nesmělým vlčím stínem, jakým byla na konci léta. Díky pravidelnému pohybu a životu převážně venku má pevné svaly a hustý kožich. Jen hlava s rozevlátýma ušima a dlouhým čumákem zůstává [...]
BTW: O zazvěřené tmě
Večer je tmavý a mlžný. Sjíždím z hlavní silnice na osamělé okresky, zapínám dálková světla a svoji vlastní ostražitost přepínám na maximum. Je to nezbytné - když nechci jet rychlostí volského spřežení a zároveň dojet domů bez ztrát na životech. Tma za hranicí světel může skrývat kohokoliv, takže [...]
BTW: Alarm
Píp. Sedím na křesle, na klíně mám notebook a píšu. Píp. Zvednu hlavu a zkoumám, odkud ten podivný zvuk přichází. Píp. Je to už skoro dva měsíce, co bydlíme v dřevěném norském domku, a já mám dojem, že všechny jeho běžné zvuky už znám. Píp. Není to moc hlasité, ale zavrtává se to přímo do mozku. [...]
BTW: Sladké pokušení
Kdykoliv jdu ve Dvoře Králové po pěší zóně, číhají na mě cestou dvě nastražené pasti: knihkupectví a cukrárna. Oba tyto obchody mají hodně společného – člověk v nich dokáže najít něco, co pomáhá, když je duši těžko a svět nevypadá tak přátelsky, jak by si jeden přál. Je zajímavé, jak je [...]
BTW: 17. listopad
Kolem stolu sedí parta studentů a hrají hry. Ne počítačové, ale společenské, což znamená, že hýkají smíchy a navzájem se pošťuchují. Převážně anglicky, ale kolem stolu se příležitostně ozývají i další jazyky včetně jejich překvapujících mutací. A nikomu to nepřijde divné – proč taky? Ptala [...]
BTW: Listí
Běžím podél lesíka a nohama rozhrnuju hromady bukového listí. Víří kolem mě, psi radostně štěkají, chňapají hravě jeden po druhém a mají radost, přestože nechápou, proč něco takového dělám. Vítr si hraje se mnou a rozpustile mi fouká listí do obličeje a do vlasů. Období zlatavě rezatého [...]
BTW: Remembrance Day
Navzdory svým dlouhodobým zvykům sedím v našem anglickém domě, koukám na televizi, a je mi slavnostně, byť trošku sladkobolno. Je jedenáctého listopadu 2010 a já se dívám na to, jak anglická královna s celou rodinou, vládou a smečkou vojenských hodnostářů vzdávají čest památce padlých ve válkách, stejně jako [...]
BTW: Stopy věčnosti
Dušičky mi jako obvykle stáčejí myšlenky ke vzpomínkám. A k myšlenkám na vzpomínky a paměť vůbec. Co vlastně tvoří památník člověka? Nejvíc asi jeho stopa v duši v těch, které miloval, s nimiž žil, pracoval, bavil se a možná i umíral. Každý zanecháváme stopu, jen některá vybledne dřív, jiná [...]
