Milí Zvířetníci, když tak čtu na vašich /našich stránkách jak se úspěšně rozrůstáme nejen o zvířecí ale i lidská mláďata, tak jsem se rozhodla vám povyprávět, co nového u nás. Felixe máme přes 2 roky a stále nám dělá radost. Teda pokud zrovna nelíná a nemáme zachlupacený celý byt anebo nemá „lovnou sezónu”. Ta je převážně na jaře a na podzim, kdy domů nosí i dvě myši denně. Naštěstí už neloví ptáčky, to jsem mu důrazně vysvětlila, že takhle nebudeme kamarádi. 

Felix je úžasný mazel, ráno nás budí skokem střemhlav do postele, uvelebí se nám na hrudníku nebo zádech a začne masírovat a příst. Jen se nemůže rozhodnout koho dřív, a tak většinou zapadne mezi nás a masíruje nás oba na střídačku. To by ani tak nevadilo, ale máme jednu velkou dvoupeřinu a pokud se mezi nás napasíruje 5-ti kilový kocour, zabere si většinu pro sebe a my na krajích mrznem. Že by vlezl pod ní ho ani nenapadne.

 Večer když se vrátíme z práce, tak nám pomáhá s vařením a následným úklidem kuchyně (rozuměj motá se pod nohama) a netrpělivě čeká, kdy se manžel uvelebí v křesle, aby na měj mohl skočit a masírovat mu rameno. A to tak důsledně, že má na něm modřiny, tudíž si ho podkládá dekou nebo polštářem. A pořád ho pusinkuje a snaží se škrábat o strniště na bradě. Za mnou nejde, ví, že ode mne dostane mazlení kdykoliv.

Felix a Brian

Děsně rád mi „pomáhá” převlíkat povlečení (dělá si tunely a odmítá vylézt) a věšet prádlo. Vždy, když se sehnu pro nový kousek, tak provádí výpady ze zálohy a má děsnou srandu, když se leknu. Přes den buď spí, nebo chodí na procházky v zahradách. Musí přece navštívit všechny své známé kočky a kocoury a taky starého pána, co ho občas přikrmuje. Ale už je to lepší, nečeká na něj se snídaní s výrazem – jsem děsně hladový kocour, dej dej dej! A pán asi taky pochopil, že krmit kočky v širokém okolí není nejlepší nápad.

Nějak se nám tady ty kočenky rozmnožily. Kromě těch starých známých se nám nedávno objevila velká chlupatá želvinka, malý zrzek Ginger a krásný peršánek Brian. Tady musím trošku odbočit a něco vysvětlit. Žijeme v bloku typických anglických cihlových domečků se dvěma podlažími a jedním bytem v přízemí a druhým v patře. Je to uzavřené ze všech stran, zahrady jsou bezpečné a dostat se do nich jde jen přes byt. Takže všechny nové kočičky a kocouři někomu patří a nejsou výsledkem množení.

Občas ty nové kočičky potkám v zahradě, občas je vidím z okna, jak prochází po své dálnici /plotě z jedné zahrady do druhé. A jednoho dne se objevil peršánek. Je nádhery a přítulný, chtěl si hrát s Felixem. Ten se na něj pohrdlivě kouknul a odešel. On, velký Pan Kocour a hrát si s kotětem? Jeden večer, bylo už po 22 hodině a tma nám někdo zvonil na zvonek.

Normálně neotvíráme, ale šla jsem se podívat, co se děje. Stál tam soused David, kterého známe jen od vidění. Že se mu zaběhl malý kocourek a že ho slyší plakat u nás v zahradě. Hned jsem zbystřila a ptala se, jak vypadá. Ano, byl to 5ti měsíční peršánek Brian. Šli jsme se tedy podívat. U nás v zahradě nebyl, ale uslyšeli jsme ho u sousedů na vysoké tújí. Snažili jsme se ho nalákat dolů, ale bál se.

David se mě ptal, jestli znám sousedy a zda by nás pustili na jejich zahradu, a tak jsme se vydali vzbudit Emanuela. Ten nás ochotně pustil dovnitř a podal nám světlo na prodlužovačce. Brian chudáček seděl na nejvyšší větvi obrovské túje cca 10 m vysoko a plakal.

Becs

Bohužel jsme neměli dost dlouhý žebřík a tak se David vydal za dalším sousedem Kevinem půjčit si jeho. Abych to nenatahovala – trvalo nám 4 sousedům, co se známe jen tak od vidění, skoro hodinu dostat Briana dolů. Emanuel držel žebřík, na něm byl Kevin a mu na zádech dvoumetrový David. Já stála dole a držela palce. Tomu říkám sousedská pomoc. Náš Felix to sledoval celou dobu z okna ložnice a tak nějak divně se tvářil. Že by v tom Brianově horolezeckém výstupu měl prsty?

Druhý den jsem je pozorovala v zahradě – Brian si chtěl zase hrát, ale Felix ne, a tak došlo na mírnou výměnu názorů a facky. Ovšem po pár týdnech se to zlepšilo a Felix Briana toleruje. Včera si hráli v zahradě všichni tři – Felix, Brian a Ginger. Toho má Felix raději, nechá se dokonce očuchat, ale před Brianem zdrhl na boudu na nářadí, odkud ty dva mladé pozoroval lumpačit. Jak říkám, on je Pan Kocour a s mládeží nekamarádí.

A máme ještě jednu novou kočičku – teda kocourka. Do naší hospůdky přišly děti, že u popelnic našly mňoukající kotě. Naštěstí se majitelé Malcolm a Rita slitovali, a kotě si nechali. Nejdřív si mysleli, že je to holčička a tak jí začali říkat Sexy Bexy, ale poté co zjistili, že je to kluk, je to prostě jen Becks. Zatím se moc nesnese s kočkou Tygrem, ale 3 labradory hospodských už má vycvičené. A taky nás štamgasty, kteří si s ním ochotně a moc rádi hrají. Já mu občas říkám Dolfi – hádejte proč.

Z Londýna zdraví Bára & Felix