Archiv rubriky Člověčiny
ČLOVĚČINY: 105×148 – Jaro je tady
Samozřejmě, že jsem pro svou jarní stopětku chtěla použít jiný, originální nadpis, ale zjistila jsem, že to vůbec není tak snadné, jak se zdá. Posuďte sami! Druhá verze nadpisu byla: Jaro přišlo do kraje. Opět ne zcela původní věta. Abych nebyla osočena z plagiátorství, upravila jsem ji na Jaro přišlo do [...]
ROZHLEDNÍK: Negotium perambulans in tenebris
Čas od času nás vyděsí a znechutí v novinách či v televizi zprávy o příšerných zločinech mnohaletého věznění nevinných obětí, věznění bývá navíc obvykle spojeno s dalšími děsivými aspekty. Z nedávné doby je to třeba rakouský případ slečny Kampuschové. Existují ale případy, které se nedají [...]
ČLOVĚČINY: 105×148 – … potom dostaneš obrázek
Pamatujete na ty papírové skládací pohádkové knížky, kde se některé pohádkové postavy hýbaly? Měla jsem ty knížky asi jen dvě, jedna byla psaná anglicky a druhá francouzsky – byly to zmetky z továrny v našem okrese, kde se tyto knihy tiskly hlavně na export. Zato jsem měla doma hodně těch hýbacích postaviček; byly [...]
ČLOVĚČINY: 105×148 – Chvála policajta
Dneska ráno jsem vyjížděla od domu a v první zatáčce mi dávali přednost mladí lidé - což o to, to je u nás nutnost, protože víc jak jedno auto sídlištěm neprojede - ale oni se i na mě usmívali a mávali na mě rukama. Tak jsem se na ně taky uculila a mávala obouruč zvesela - a pak mi ještě před vjezdem na hlavní silnici [...]
ČLOVĚČINY: Hospodářská krize?
Sednout si takhle časně po ránu na čerstvě renovovaný balkon a zaposlouchat se do ranní modlitby okolního ptactva v buši jednoho inspiruje k úvaze. V ranním oparu je spíše tušit než vidět City of Sydney na východním obzoru a vzduch voní kvetoucími keři v okolí. Vzduch příjemný a osvěžující, je pouhých 23 °C a po [...]
ČLOVĚČINY: 105×148 – Náš Zvířetník
Původně jsem chtěla psát o něčem jiném, vlastně to mám v hlavě už hotové, ale najednou mi přišlo, že je čas na něco důležitějšího. V sobotu se Dede noblesně rozloučila se starým Zvířetníkem na Neviditelném psu. Vždy, když něco končí, máme ve zvyku rekapitulovat, hodnotit a přemýšlet, jak dál. Kdysi dávno [...]
ČLOVĚČINY: Mé Staré Město pražské
Až do nedávna jsem žila na Starém Městě pražském. Žila jsem tam celý svůj život, poznávala jsem ho od narození. Město se měnilo a já s ním, až přišel den a musela jsem se z něj odstěhovat. Jaké tedy vlastně bylo? Staré, to jistě, zajímavé, šedivé, prašné, tajuplné a plné života. Života úplně jiného, než [...]
PSI: Dvojjazyčná domácnost
Já vám nevím, čím to je, že si ty lidi prostě nezapamatuju. Vím, jaká je to chyba, jaké mi to dělá problémy, jak moc je to trapné, ale ...nejde to. Asi bych potřebovala nějaké školení, jak se to naučit, leč školení nemám. No, má se tomu tak, že MLP je velmi závislá drbna, jenže líná na krok. Tak to u nás [...]
ZVÍŘETNÍKOVINY: Deka pro Dede
Bylo, nebylo, dávno tomu... Kdepak dávno, v září loňského roku jsem sešívala deku pro Velkou kočku a napadlo mě, že podobná by se hodila v mlžné Anglii i naší Dede, jenže do Vánoc to nestihneme. Myšlenku jsem včlenila do jednoho z mnoha mejlů, které lítaly mezi tvůrkyněmi deky, a Vave se nápadu chopila. Kdepak Vánoce, [...]
ČLOVĚČINY: 105×148 – Krmítka
Nejspíš se shodneme v názoru, že zahrádce bez ptačího krmítka jako by něco chybělo. A tak když víceméně náhodně začala vznikat ta moje zahrádka předpaneláková, usilovně jsem přemýšlela jaké krmítko a hlavně kam by se do ní dalo dát. Nakonec jsem vyhrabala ve sklepě půlkulatý domeček po křečíkovi, přednosta [...]
