Archiv rubriky Člověčiny
ČLOVĚČINY: Hrozí Austrálii matriarchát?
V Austrálii zastávají ženy vrcholné politické funkce. Ministerská předsedkyně australské federace je nechvalně známá Julie Gillardová. Již podstatně lepší jméno má Quentin Bryceová, která mezi klokany zastupuje její veličenstvo, naši královnu Elizabeth ll, ve funkci generální guvernérky. Potom to je [...]
ČLOVĚČINY: Australské Vánoce
Letošní léto u klokanů je nejstudenější za posledních 80 let. Klimatické alarmisty upozorňuju, že to jistě bude globálním oteplováním. Jinak by přece nemohlo na zdejší krajinu furt pršet, občas i s místní záplavou a teploty být o 20 i více stupňů nižší než bývá v tuto roční dobu zdejším dobrým zvykem. Toto [...]
ČLOVĚČINY: Z mého života (4) O myslivcích trochu jinak
Místní nimrodi byli vznešená kasta. V hospodě měli samostatný stůl, vůkol kterého posedávali v kamizolách a vedli řeči. Hlavně o zdatnosti a hrdinných skutcích jak svých, tak svých psů. Většina z nich měla doma tlupu podvraťáků jménem Pajda, ale psi lovečtí se vesměs zovali vznešeně, Lesan nebo Zik nebo [...]
ČLOVĚČINY: Soumrak naší civilizace
O politicko – hospodářsko - společenské situaci, kulturu a umění nevyjímaje, jak v rozvinutém světě, nebo chcete-li na západě, či v české kotlince, nemám žádné iluze. Akorát, že v té kotlince to je ještě o něco horší než ve zbytku světa. Díky neposlušnosti mého těla, mé, jak doufám, přechodné [...]
ČLOVĚČINY: Z mého života (3) Ptáci – pokračování
Dalším ptačím členem naší domácnosti byla sovička kulíšek. Přinesla nám ho spřátelená něžná duše ukrytá pod mysliveckou kamizolou, náš kamarád Míra, zvaný Harýk. „Je to dravec,“ sděloval tajuplně, „musel jsem ho schovat, chtěli ho zabít“, a vyndával z kapsy žlutohnědý, ochmýřený [...]
ČLOVĚČINY: Z mého života (3) Ptáci – Straka
Jsem veskrze zvířecí člověk. Jen k ptactvu jsem původně příliš nepřilnula. Zřejmě proto, že chovat ptáčky v kleci se mi příčí a tudíž jsem s nimi nikdy zblízka nenažívala. A tak jsem léta žila v přesvědčení, že jsem o nic nepřišla, a že, hm, ptáci jsou vlastně takoví dost jednoduchý. Ale [...]
ČLOVĚČINY: Já tak rád trsám, trsám
Jenže to už je dávno, kdysi, ještě na škole. Pak tak nějak nebylo s kým, nebylo kam, pak byly děti malé, ale teď už odolávat nešlo. Znáte to, přichází plesová sezóna, lístky na ples nabízí všichni kolem, no koupili jsme. Jo, bylo to fajn, sedělo se kecalo, jenže pak začali hrát. Polčík a valku jsme nějak dali [...]
ROZHLEDNÍK: Český fenomén zvaný rybovka
Každý, kdo má v Čechách co dělat s muzikou, ať už jako její provozovatel nebo jen posluchač, rozumí pod tímto poněkud málo uctivým slovem Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby, kantora, který učiteloval, skládal a provozoval hudbu na přelomu 18. a 19. století v Rožmitále pod Třemšínem. Dovoluji si [...]
ČLOVĚČINY: Z mého života (2) O pohrudnici
Můj muž byl chovatel-megaloman. Všeho jsme měli obrovité množství. Kačen, slepic, krocanů, perliček, holubů, fazolí, koček, králíků, divokých kačen, které u nás byly na stravu a na byt, prasiatka vždy nejmíň dvě, husí, které si se mnou na večer chodily povídat na zápraží a nad jejichž tučnými mrtvolami jsem [...]
ČLOVĚČINY: Světélko
Dveře z pokoje na zahradu jsou prosklené. Brzy ráno a několikrát během dne za nimi vidíme našeho černého kocourka, jak se dívá do bytu a dává tak najevo, že by chtěl dovnitř. Vyhovíme mu vždy a celkem rádi, náš černý, chlupatý kamarád je milý, a pro svou přítulnost, dávanou okázale najevo, je miláčkem všech v [...]
