Archiv rubriky 105×148
105×148: Co je to „mít rád“?
Už několik dnů se mi naléhavě vrací tahle otázka, vyslovená s neopakovatelným půvabem dívkou na koštěti. Snad ji vyvolala knížka Kam jedeme, tati?, kterou jsem na Zvířetníku zmiňovala, nebo možná to, jak se Táda o víkendu zachoval ošklivě a já jsem se za to na něj zlobila, ale pak jsme si řekli, že se máme rádi, a [...]
105×148: Otevřete si sešity a…
"Otevřete si sešity a narýsujte si na každé straně okraj o šířce jednoho centimetru." Právě tato věta znamenala skutečný začátek školního roku; nikoli proslovy soudruha ministra a soudruha ředitele, chrastivě vysílané školním rozhlasem, ani slovo do duše, pronesené směrem k nám soudruhem třídním ze stupínku před [...]
105×148: Áčka nebo déčka
Býval zvláštní ten poslední školní týden před prázdninami. Vysvědčení byla napsaná a z výletu jsme se už vrátili. Do školy jsme chodili snad jen čekat na prázdniny. A při tom čekání jsme odnášeli domů výkresy i květiny z oken. Dostávali jsme zabavené věci, přes rok uložené ve spodním šuplíku stolku paní [...]
105×148: Nejvíc nejlepší
Když jsem přemýšlela, o čem bude dnešní stopětka, říkala jsem si, že je načase vyprávět zase jednou něco veselého. Jenže! Jenže všechno, co se může zvnějšku jevit vesele, často pro mě vůbec veselé není; člověk se obvykle nerad cítí jako pitomec. Jako třeba teď, kdy jsem během dvou tří dnů porůznu naslibovala [...]
105×148: Mít či nemít?
Před nedávnem se na mě obrátila kamarádka se zdánlivě jednoduchým dotazem. Totiž zda si má pořídit koťátka od své bezpapírové, ale zajímavé a krásné kočky. Musím přiznat, že mě svou otázkou dost zaskočila, a to přesto – nebo snad právě proto, že se na Zvířetníku podobná témata čas od času [...]
105×148: Hola, hola! Tam Vave
Génius Járy Cimrmana nás obohatil na všech možných polích, též na poli slušného společenského chování. Bohužel téměř celou úrodu z pečlivě hnojeného a okopávaného políčka Járovi jednoho dne sklidil jistý J.G.-J., což se sice dnes už všeobecně ví, ale bohužel je to dávno promlčené. V rohu Járova pole [...]
105×148: Pozoruhodný víkend (aneb Třikrát 105×148)
Když se plánovalo letošní Zvířetnické coursingové setkání, jen málokdo tušil, že na ten samý termín vyhlásí prezident volby do parlamentu. A nikdo z nás nevěděl, že poslední květnový víkend se u Doks už tradičně koná největší bitva pěti armád v Česku. I kdybychom to ale věděli, stejně by se s termínem [...]
105×148: Černá sanitka
Potkávám je občas už víc než rok. Vždycky je to ráno, když s Ankou obcházíme protější dům. Vyjdou ze zadních dveří, dva mladí muži v černém. Ani jim nikdy nevidím pořádně do tváře, protože kráčejí zvolna přede mnou kolem domu a potom odcházejí směrem dolů, k hlavní silnici, zatímco já obcházím roh [...]
105×148: Čisté ruce
Domnívám se, že nejen spravedliví lidé touží mít čisté ruce. Zejména pak po použití toalety a před jídlem. Ostatně, doba se nese v duchu zvýšených nároků a co není čistoskvoucí a hygienicky čisté, to je nejspíš úplně špinavé. Člověk by řekl, že těmto požadavkům se přizpůsobí i výrobci sanitárního [...]
105×148 – Vochvilka
K této stopětce mě inspirovalo skvostné BTW o výmluvách, které napsala Dede. Uvědomila jsem si, že výmluvy se staly natolik součástí mého života, že jsem je už vlastně přestala používat. Tedy výmluvy jednoho typu, týkající se mé velké nectnosti. Kajícně se přiznávám, že chronicky trpím na pozdní příchody do [...]
