Archiv rubriky Člověčiny
ČLOVĚČINY: Z mého života (4) O myslivcích trochu jinak
Místní nimrodi byli vznešená kasta. V hospodě měli samostatný stůl, vůkol kterého posedávali v kamizolách a vedli řeči. Hlavně o zdatnosti a hrdinných skutcích jak svých, tak svých psů. Většina z nich měla doma tlupu podvraťáků jménem Pajda, ale psi lovečtí se vesměs zovali vznešeně, Lesan nebo Zik nebo [...]
ČLOVĚČINY: Soumrak naší civilizace
O politicko – hospodářsko - společenské situaci, kulturu a umění nevyjímaje, jak v rozvinutém světě, nebo chcete-li na západě, či v české kotlince, nemám žádné iluze. Akorát, že v té kotlince to je ještě o něco horší než ve zbytku světa. Díky neposlušnosti mého těla, mé, jak doufám, přechodné [...]
ČLOVĚČINY: Z mého života (3) Ptáci – pokračování
Dalším ptačím členem naší domácnosti byla sovička kulíšek. Přinesla nám ho spřátelená něžná duše ukrytá pod mysliveckou kamizolou, náš kamarád Míra, zvaný Harýk. „Je to dravec,“ sděloval tajuplně, „musel jsem ho schovat, chtěli ho zabít“, a vyndával z kapsy žlutohnědý, ochmýřený [...]
ČLOVĚČINY: Z mého života (3) Ptáci – Straka
Jsem veskrze zvířecí člověk. Jen k ptactvu jsem původně příliš nepřilnula. Zřejmě proto, že chovat ptáčky v kleci se mi příčí a tudíž jsem s nimi nikdy zblízka nenažívala. A tak jsem léta žila v přesvědčení, že jsem o nic nepřišla, a že, hm, ptáci jsou vlastně takoví dost jednoduchý. Ale [...]
ČLOVĚČINY: Já tak rád trsám, trsám
Jenže to už je dávno, kdysi, ještě na škole. Pak tak nějak nebylo s kým, nebylo kam, pak byly děti malé, ale teď už odolávat nešlo. Znáte to, přichází plesová sezóna, lístky na ples nabízí všichni kolem, no koupili jsme. Jo, bylo to fajn, sedělo se kecalo, jenže pak začali hrát. Polčík a valku jsme nějak dali [...]
ROZHLEDNÍK: Český fenomén zvaný rybovka
Každý, kdo má v Čechách co dělat s muzikou, ať už jako její provozovatel nebo jen posluchač, rozumí pod tímto poněkud málo uctivým slovem Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby, kantora, který učiteloval, skládal a provozoval hudbu na přelomu 18. a 19. století v Rožmitále pod Třemšínem. Dovoluji si [...]
ČLOVĚČINY: Z mého života (2) O pohrudnici
Můj muž byl chovatel-megaloman. Všeho jsme měli obrovité množství. Kačen, slepic, krocanů, perliček, holubů, fazolí, koček, králíků, divokých kačen, které u nás byly na stravu a na byt, prasiatka vždy nejmíň dvě, husí, které si se mnou na večer chodily povídat na zápraží a nad jejichž tučnými mrtvolami jsem [...]
ČLOVĚČINY: Světélko
Dveře z pokoje na zahradu jsou prosklené. Brzy ráno a několikrát během dne za nimi vidíme našeho černého kocourka, jak se dívá do bytu a dává tak najevo, že by chtěl dovnitř. Vyhovíme mu vždy a celkem rádi, náš černý, chlupatý kamarád je milý, a pro svou přítulnost, dávanou okázale najevo, je miláčkem všech v [...]
ČLOVĚČINY: Listopadové rodinné oslavy
Původně jsem uvažoval, že v tuto dobu zmizím někde do buše, či dokonce do pouští. Počasí k této činnosti sice zrovna nakloněné není, často zde prší a občas je jako v sauně, ale furt lepší než čelit nájezdu rodinných hord do našeho domečku. Nezadařilo se a já jsem pak byl nucen čelit rodinné [...]
ČLOVĚČINY: Z mého života (1) O studni
K nadpisu mě sice inspiroval Bedřich Smetana, ale jakákoliv podobnost z Betty MacDonaldovou je opravdu čistě náhodná. Když jsem se před více než 20ti lety zase jednou vdala, rozhodla jsem se následovat svého muže a hospodařit s ním na farmě. Tato sestávala z obrovského sadu lemovaného rybízovýma [...]
