Archiv rubriky 105×148
105×148: Enyky benyky
Nebylo odpoledne venku, aby se co chvíli neozývalo enyky benyky, ententýky či zlatá brána otevřená – na různé hry bylo potřeba se spravedlivě rozdělit, a co mohlo být spravedlivější, než rozpočítávadlo. Teda, ono se někdy dalo třeba maličko napomoct tomu správnému výsledku, třeba když [...]
105×148: Rozárka zahradníkem
Že má Rozárka svůj osobitý přístup ke kytkám, to už jsem na Zvířetníku zmiňovala nejednou. Začalo to, když jsem se několikrát marně pokoušela vypěstovat z odnože pruhovaný zelenec. Dokud zakořeňoval ve vodě, většinou to šlo, jakmile přišel do hlíny, Rozárka ho opakovaně vytahovala a [...]
105×148: Výročí
Momentálně žiju trochu v poklusu, a tak bych to pravděpodobně ani neuvědomila, kdybych v nedávné době nevytahovala z archivu články kvůli webu, který jsem si nadělila pod stromeček. Tohle datum není tak krásně kulaté, jako třeba 1. ledna nebo 1. září, ale ono je vlastně úplně jedno, o jaké datum se jedná, protože [...]
105×148: Už aby přišla zima
Název dnešní sto pětky jistě zarazí každého, kdo zná můj názor na zimní počasí. Zcela jistě mě nikdo nemůže podezírat z toho, že toužím po záplavách sněhu, třeskutých mrazech s ledovkou a následných čvachtanicích. Jsem s průběhem letošní zimy navýsost spokojená, pořád je pro mě lepší [...]
105×148: Perly
Na Štědrý den u nás byl Báďa s Milkou, pouštěli jsme si koledy a mluvili o vánočních písničkách a syn se mě ptal, zda znám Půlnoční, kterou zpívá Václav Neckář. No zda-li! Vždyť ji před Vánoci hráli každou chvíli v rádiu i televizi Na oplátku jsem ptala Bádi, co od Neckáře zná on a pouštěla [...]
105×148: Proč bychom si nedlužili
Myslím, že to bylo právě na Zvířetníku, kde jsem se seznámila s tím příběhem. Nevím vůbec, zda to byla převyprávěná povídka nebo citace z něčího životopisu; už si nad tím lámu hlavu dobré dva týdny, a ne a ne na to přijít. A taky nemůžu dát ruku do ohně za to, že si vyprávění dobře [...]
105×148: Nad vědomosti není
Mimo pokoje po synáčkovi jsem podědila i jeho popelnici, tedy velký uzavřený odpadkový koš s víkem. Víko je trvale zastrčené v rohu pod stolem, aby nepřekáželo, protože do popelnice potřebuji neustále odhazovat papírky, kapesníky, nitě, ústřižky látek, chomáčky kočičích chlupů a další běžný suchý domácí [...]
105×148: Ve zdravém těle zdravý duch
Taky se vám stává, že pro něco někam jdete a cestou si něčeho všimnete nebo si vzpomenete na něco jiného, a tak se na výchozí místo vrátíte s úplně něčím jiným, nebo se s něčím jiným ocitnete někde úplně jinde, než kde jste měli nebo chtěli být? V takovém případě mi nezbude než se vydat znovu [...]
105×148: Rozjímání adventní
Každý rok je to stejné, jen letos je to ještě o trochu horší. To přece musí uznat každý, kdo se podívá do mapy prosince – jsou tam tak malá bílá místa, že se na ně nevejde ani kočka, natož pak lev. Nevěříte? Tak se podívejte se mnou: tento víkend musí být šicí, protože dlužit deky už druhé [...]
105×148: Zapnu-li, vypnu-li?
Stejně jako děti dědívají po svých starších sourozencích oblečení a hračky, dědívají občas manželky po svých manželích auta, když si tito pořídí nějaké další. Já jsem podědila červeného Gécu letos v létě. Když mi ho Vašek předával, kladl mi na srdce, abych auto zamykala klíčem a [...]
