Archiv rubriky 105×148
105×148: Průhledy, proluky
Cestou z práce jsem si všimla, že se mi uzavřel další z průhledů. Dům, kterým se zahušťuje sídliště směrem k hlavní čtyřproudé silnici, už je tak vysoký, že zcela zakryl výhled na vzrostlou zeleň mezi domy. Za poslední roky průhledů ubývá stejným tempem, jakým přibývají [...]
105×148: Ztracena v čase
Jako mají letadla a lodě svůj trojúhelník u Bermudských ostrovů, já ho mám v jarních měsících. Jakmile jimi začnu proplouvat, ztrácím se v čase, čehož nejlepším důkazem je, že tato sto pětka nevychází v tradiční čtvrtek, nýbrž až v pátek. Tak především to jsou Velikonoce, které mile [...]
105×148: Skryté umění
Ležela jsem dneska na zubařském křesle, nuceně zastavená v čase i pohybu. Nejdřív se mi honily hlavou myšlenky na práci, od které jsem musela doslova utéct, abych nepřišla pozdě k doktorovi. Pak jsem přemýšlela o včerejším článku Jiřího, a u toho jsem na chvíli usnula. Když jsem se probrala, pochvalovala jsem si [...]
105×148: Bydlení v roce
Rokličkou kolem nejčistšího potoka v Praze chodívám denně, po celý rok. Když se v zimě vracím domů, lze v dálce za Vltavou a za mřížemi stromů tušit mlžné zimní slunce. Celé údolíčko je obnažené až na dřeň, a zvláště na sněhové pokrývce působí černavé kmeny a holé větvě stromů [...]
105×148: Hody hody doprovody
Zpívala jsem tu koledu jako dítě a pak jsem ji učila své děti, aniž bych zkoumala, co to vlastně je ono „doprovody“. Ani nevím, zda to bylo tím, že jsem se neměla koho ptát, a tak jsem se to moc nenaučila, nebo tím, že jsem to slovo přiřadila k oněm dalším tajemným slovům, kterých bylo všude plno. Enyky [...]
105×148: Letní? Zimní?
Aby nedošlo k mýlce, řeč nebude o pneumatikách ani o dovolené, ale o čase. A vlastně ani o tom ne. Když jsem byla mladší, letní čas jsem vítala, protože problémy se vstáváním jsem neměla a delší den znamenal víc světla a (zdánlivě) víc času na všechno. Teď je to s posunutým [...]
105×148: Jinak
Jsou chvíle, kdy člověk strne v šoku nad nějakou událostí a vůbec netuší, co bude dál, jen si naprosto jasně uvědomuje, že odteď bude všechno jinak. Někdy je ten pocit celosvětový, jako třeba když jsme v přímém přenosu mohli sledovat pád Dvojčat 11. září 2001, jindy lokálnější; pro obyvatele belgických obcí, [...]
105×148: Chodí Pešek okolo
Piškbaby na celém světě jsou vynalézavé a pochlubí se svým umem stejně rády, jako se pokochají umem ostatních. A tak existuje mnoho různých způsobů, kterak spolu šít, i když piškbaby žijí v jiných koutek republiky či světa. O jednom takovém způsobu jsem se dozvěděla nedávno – je docela zajímavé, že [...]
105×148: Matriarchát
„Nevíš, kde mám to kopí?“ zeptal se Kopčem. Samozřejmě se ptal ženy, protože ptát se některého z dalších chlapů, připravujících se v jeskyni na lov, by bylo zhola zbytečné. Nedozvěděl by se nic, maximálně by se dočkal vtipu: Víš, proč ženské vždycky vědí, kde co je? Protože to tam přendaly z místa, kde to [...]
105×148: Udělat radost
Já vím, že to vypadá, jako když opisuju sama od sebe, ale podobnost názvu dnešní stopětky s názvem nedávným je čistě náhodná. Jde totiž o úplně jiné téma. Když si loni v létě Báďa s Milkou pořídili nový byt a postupně si ho začali zařizovat, napadlo mě, že bych jim do něj mohla [...]
