Galicie je bývalé království na severozápadě dnešního Španělska, které bylo po mnoho století důležitou součástí evropských dějin. Galicijci jsou původně keltský národ, který přijal latinskou kulturu a latinu na přelomu letopočtu. Galicie byla zároveň prvním „barbarským“ královstvím v Evropě a hrála významnou roli u takových událostí, jako byla reconquista nebo objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. Přesto galicijskou svébytnost téměř zlikvidoval režim generála Franca, takže se Galicijci stali jedním z „malých zapomenutých národů“, jehož kořeny a jejich přežití závisí na pomoci státu i Evropské unie.
Galicijci mají opravdu bohatou historii, přesto o jejich osudech před objevením Římany víme jen velmi málo – prakticky výlučně z archeologických zdrojů. Jednalo se o keltský kmen, jehož kultura se označuje galicijsky cultura castrexa, tedy česky kultura hradišť. Do dnešních dnů se dochovaly základy mnoha těchto hradišť, například Castro de Coaña nebo Citânia de Sanfins. Území, kde lidé této kultury žili, se rozkládalo v dnešním Španělsku i Portugalsku, nicméně jeho centrum bylo právě na území Galicie. Cultura castrexa po sobě nicméně například na megalitech zachovala i písemné památky – jejich písmo (tzv. petroglyfy) ani jazyk však nebyly dodnes rozluštěny. Římané dorazili do Galicie mezi lety 137-136 před naším letopočtem a vytvořili tam provincii, jíž dali jméno, které nese dodnes: Gallaecia. Teprve na přelomu našeho letopočtu za dob císaře Augusta byla tamní kultura jazykově romanizována a Galicijci si ponechali latinu od té doby ještě po mnoho století. V psané podobě se latina používala v Galicii běžně do 12. století, kdy se objevují první galicijsky psané písemné památky. Přesto však víme, že se galicijština používala v mluvené podobě už od osmého století našeho letopočtu. Galicijština se stala dokonce základem později vzniklé portugalštiny – samo Portugalsko vzniklo v roce 1139 povýšením na království z galicijského Portugalského hrabství.
Křesťanství přichází do Galicie jako součásti římské říše, takže jako všude jinde v říši bylo zavedeno jako státní náboženství v roce 391 císařem Theodosiem I. Právě ukotvení křesťanství v Galicii předznamenalo (na evropské poměry) velmi brzké založení království v roce 410. První královskou dynastií v Galicii byli Svébové, kteří byli zároveň první „barbarskou“ královskou dynastií na území bývalé římské říše. První galicijský král, Hermeric, ustanovil jako hlavní město Galicie Bracaru Augustu, dnešní Bragu (nalézá se v severním Portugalsku, jde o významné katolické poutní místo srovnatelné se Santiagem de Compostela, Lurdy, Mariazell nebo Częstochowou). Přestože vládl křesťanskému království, sám nebyl pokřtěn; prvním křesťanem, který usedl na galicijský trůn, se stal jeho vnuk Rechiar – čímž se z Galicie stalo první ryze katolické království v Evropě. V roce 585 Liuvigild, vizigótský král Španělska a Septimánie (jihovýchod dnešní Francie), dobyl Galicii a přerušil tak její samostatný vývoj; zachoval nicméně království Galicie jako teritoriální jednotku, jakož i titul galicijského krále, jehož korunu přijal. Galicie pod Vizigóty pokračovala ve Svéby nastoleném kurzu; na poli jazyka, náboženství ani kultury nedocházelo k významnějším změnám. V roce 711 však bylo vizigótské království v bitvě u Guadalete rozvráceno Araby a vizigótská dominance Galicie tak byla u konce. Od té doby spadá Galicie pod Asturské království (centrum bylo v Cangas de Onis na severu dnešního Španělska) až do roku 910, kdy koruna Galicie byla opět suverénní pod králem Ordoñen II. z Leónu, který zdědil titul krále Galicie po svém otci Alfonsovi III, nositeli titulu krále leónského, galicijského a asturského. Ordoño nicméně vládl všem třem královstvím v rámci personální unie, stejně jako jeho potomci až po Ferdinanda I. Jiménezského, od jehož smrti v roce 1065 se Galicie stává samostatným královstvím. Dynastie Jiménezů je na galicijském trůně až do smrti krále Urracy (1111), po němž se koruny ujímá dynastie Burgundů.
Alfonso VII., první burgundský král na galicijském trůně, ustanovil jako hlavní město Santiago de Compostela, které je galicijskou metropolí až dodnes. Za jeho vlády došlo k odtržení Portugalska (1139) a jeho smrtí ztratila Galicie superioritu nad Kastilií a Toledem, které jsou s Galicií a Leónem od té doby spojeny jen personální unií. Od roku 1230, počínaje králem Ferdinandem III. vládne Galicii rod Kastilců. V roce 1474 usedá na galicijský trůn Isabella I., královna Kastilie a Leónu, která definitivně vytlačila Araby z Iberského poloostrova a která vyslala Kryštofa Kolumba do Ameriky. Isabella byla první královnou na iberském poloostrově, která profitovala z objevení Ameriky. Prvním sjednotitelem Španělska, které do sebe zahrnovalo i Galicii, se stal její vnuk Karel V., císař Svaté říše římské. Od jeho vlády až do roku 1833, kdy došlo k územní reformě Španělska, existovalo království Galicie jako španělská provincie, jejíž královská koruna přináležela každému španělskému králi.
Územní reforma z roku 1833 však zrušila Galicii statut království, v důsledku čehož došlo k enormnímu nárůstu galicijského nacionalismu. Od té doby došlo k několika povstáním (poslední v roce 1846), které probíhaly jako vojenské pokusy o nabytí nezávislosti, nicméně po jejich potlačení se Galicijci začali orientovat spíš na kulturu a obnovu galicijského jazyka. Během trvání obou španělských republik využívaly galicijské politické elity nestability nového zřízení, a když vypukla občanská válka v roce 1936, Galicie jí využila k vyhlášení autonomie a občanské války se tak Galicijci účastnili jen minimálně. Po jejím konci a po vítězství generála Franca však přišla studená sprcha – na čtyři tisíce galicijských politiků a intelektuálů bylo popraveno, použití galicijského jazyka (podobně jako baskického a katalánského) bylo úředně zakázáno a přísně se trestalo. Po smrti generála Franca (1975) získala Galicie autonomii v roce 1981, kterou má dodnes a v rámci které má svou regionální vládu, dvoukomorový parlament, soudní systém, veřejná média, daně či školství. V dnešní Galicii se důsledně používá ve veřejných prostranstvích psaná galicijština, která je zároveň úředním jazykem. Vyučovaná je na základních i středních školách a zároveň ji používají galicijské univerzity jako vyučovací jazyk, pokud nepoužívají angličtinu. V důsledku represivní politiky z dob generála Franca je však zapotřebí silné podpory galicijštiny ze strany státu i Evropské unie, protože třebaže na venkově se galicijsky hovoří zcela běžně, ve městech se používá spíše kastilská španělština.
Výhled do budoucna je nejasný vzhledem k nárokům Baskicka a Katalánska na nezávislost na Španělsku. Galicie sama nemá v současné době silnou separatistickou politiku, nicméně není vyloučené, že v případě osamostatnění výše zmíněných zemí Galicie nevyužije příležitosti a neosamostatní se rovněž. Galicie zůstává dodnes velmi silně katolickou zemí, na rozdíl od většiny Španělska, které se za posledních dvacet let výrazně sekularizovalo. Je tam rovněž dobře rozvinutý turistický ruch, za vstupní bránu do Galicie se pro evropské turisty považuje většinou portugalské Porto, odkud je to do hlavního města Santiaga de Compostela blíže, než ze španělského Madridu.
Autor je nezávislý politolog a redaktor http://www.nekorektne.com
Díky, FF
. O Galicijcích shodou náhod něco málo vím, ale v tom seznamu jsou i položky, o kterých jsem v životě neslyšela, tak se těším.
Milý FF, pozdravujte současného nejslavnějšího Limburčana. http://www.youtube.com/watch?v=BjQum2_QNj0
To je tedy něco, jak to prožívalo publikum
Díky za odkaz – začala jsem Andre Rieu a přes něj jsem se prokousala k různým Ave Maria, pak Třem tenorům (jejich Měsíční řeka je překrásná) a zakončuju Sinatrou a jeho „Mým životem“ – všichni byli úžasní, ale Frankie boy je Frankie boy – ten vhání slzy do očí.
S malými národy jsem vždycky velmi sympatizoval a vítám tuhle možnost se o nich něco dozvědět, díky Finrode a piš. Články si tisknu a těším se na další.
Andy, tohle beru! O malých národech Evropy vím p.r.d., takže takovouhle výuku vítám. Díky.
Milý FF, dovolím si jednu neskromnou prosbičku: Bylo by možné doplnit články malou mapkou na přiblížení, kde který národ žil nebo žije? Vím, že si to mohu najít, jenže já neumím správně hledat. Tedy ne že bych nedokázala najít, ale jakmile začnu něco hledat, upoutá mě něco dalšího, hledám dál, najdu… a tak to jde pořád a někdy skončím hodně daleko od původního záměru
. A toho času přece jen tolik nemám 
Jinak článek jsem si patřičně vychutnala a těším se na další.
FF – trochu OT do budoucna. Vidím tam kapitolku „Janované, Benátčané a další národy Padánie“ avizovanou někdy na 10. ledna. Zmíníš se také o Furlancích? Mě to zajímá, protože jsem mezi nimi žila a jejich řeč prakticky denně poslouchala a trochu se i něco naučila. Kdybys něco potřeboval, v Čechách žije jeden lingvista, který se bije za Furlandštinu a dokonce ji vyučoval na UK. Mluví výborně česky – se mnou mluví pouze česky nebo furlandsky, nikdy italsky. Trochu jsem ho ale ztratila z dohledu. Mám ale dojem, že z UK odešel, tak bych musela hledat kontakty. Doufám, že by se s ním pořád na téma Friuli a furlandština dalo hovořit.
a já se přimlouvám za Jatvěgy
….
„Indiáni střední Evropy“, jak se říkalo vyhlazenému baltskému plemeni, se od 19. století píší česky Jatvěž a Jatvězi či Jaťvingové, čímž by bylo lépe zastoupit polské Jatwież, Jadźwingové.
Tak začíná to hodně pěkně! Vydržať!
Nevloudila se do první věty chyba? Na severovýchodě dnešního Španělska?
Ano, samozřejmě to byla chyba, díky za upozornění, už jsem to opravil.
Halič se nazývá v polštině Galicja, v němčině Galizien, v ruštině Galicija… Je to jen náhoda a přepis jména Halič a nemá to se západním nárůdkem nic společného?
Ne, není to náhoda. Obě Galicie mají své jméno odvozeno z latiny podle tamních původních obyvatel, Keltů, tedy Galů (jak sami sebe Keltové nazývali). Až na to, že v té východní Galicii, tedy Haliči, byli Keltové už celkem brzo vyhlazeni, zatímco dnešní obyvatelé té západní Galicie nejsou Kelty o nic méně, než takoví Irové nebo Velšané.
Díky, konečně mám v názvu Haliče jasno. Nevěděla jsem, že Keltové byli tak daleko na východě.
Aha, myslenka a dotaz formujici se v mozkovne jiz zodpovezen. Vzdycky jsem mela za to, ze Galicie je jen jinojazycny vyraz pro Halic. O te ve Spanelsku jsem nemela tuseni. Tak si ctu Finroda, a rikam si Galicie – gaelic – to bude keltske. Ale pak zahada, jak se hergot ti Kelti dopracovali (?? byli tam??) do te divne krajiny mezi vychodnim Polskem a Ukrajinou? A ono jo. Takze diky za vysvetleni – ta Halic a jeji historie mne vzdycky zajimala, ale do tech keltskych pocatku jsem se nedopracovala. Mam to spis spojene s orthodoxnim judaismem. Ono vlastne dnes ta halicska zidovska kultura, zejmena chassidim, preziva vic v Brooklynu nez v miste sveho puvodu.
Hanko, viděl jsem to v tom Brooklynu
bylo to hodně zajímavé, v angličtině tam skoro nic napsaného nebylo, všechno v Yiddish 
bohužel v Haliči Židé prakticky nepřežili, protože buď je vyvraždili nacisté (za války), komunisté (za války a v 50. letech), ukrajinští nacionalisté (za války) nebo polští nacionalisté (po válce).
FF – tak to je velice zajímavé. Jsme zvědavá, kolik vlastně těchto malých nárůdků, bojujících (ať už obrazně či doopravdy) o samostatnost, v Evropě je.
Galicijští – sice ten pojem jsem už slyšela, ale byla jsem jaksi přesvědčena, že patří do daleké minulosti (ano, ti Římané mi k nim pasují). Takže opět o kapku moudřejší
Prakticky všechny na seznamu článků, pokud jsem ještě na nějaký nezapomněl
což je dost možné, snažil jsem se vzpomenout na všechny možné tím, že jsem šel od západu k východu po mapě, ale stejně jako jsem zapomněl nejprve na Lužické Srby a Skány, tak tam mohli zůstat nějací ještě jiní zapomenutí… ale snad už je to kompletní, už mě nenapadá, kde by mohli být nějací další. Pak jsou samozřejmě malé nárůdky, které mají svůj stát (jako San Marino), ale to není předmětem tohoto seriálu 
Jo – jak jsem tu týden nebyla, tak jsem ten seznam nečetla – dostala jsem se k tomu až teď. A jsem z toho úplná mimóza – tolik národů a já většinu neznám ani jménem, natož abych znala něco z jejich dějin.
. A moc se těším, jak na tom budou Slezané a Moravané v porovnání s ostatními.
Teda – nejvíc mi říká něco jméno limburčané (limburský sýr, že jo) a frísové (koně)
Tak Limburg je to místo, v jehož hlavním městě se momentálně nalézám
a je docela vtipné vidět vyvěšenou na domech kombinaci vlajek Limburg+EU. Přesto ačkoliv Limburčané Holanďanům nic nedarují (dělají si z nich strašnou srandu), cítí se jako právoplatná součást Nizozemského království a když má třeba královna Beatrix narozeniny nebo když se hraje fotbal, tak se samozřejmě Limburg obleče do oranžova, jako i zbytek Nizozemí. Přesto když se zdejším lidem řekne, že jsou Holanďany, tak zdvořile, ale velmi důrazně zaprotestují a vysvětlí, v čem že to spočívají rozdíly mezi nimi a Holanďany. Což třeba Vlámy by jen tak někdo nedonutil oslavovat narozeniny belgického krále (pro rozdíl).
Hele Finrode, na odlehceni. Ten Limburg je podle toho syra – ci naopak – ci vubec ne? Za drahy peniz si obcas ten limburak koupim (jsem z Olomouce, takze nachylnost k smradlavym syrum je nasnade), ale Chet frfla, ze to pachne.
Ten sýr je opravdu tady od nás
má na to i známku původu, smí se dělat jen v Limburku, tedy na území Nizozemí, nebo maličké části Flander, které k historickému Limburku patří. Valoni dělají velmi podobný sýr Hervé, který jsem viděl předevčírem ve Visé prodávat docela ve velkém. Limburský sýr je ale (minimálně podle Limburčanů) ten původní sýr tohoto druhu 
Zkus mu usmažit tvargle.
Ale jedine az budete v Cechach. Prevoz do statu by mohl byt nebezpecny. … on bioterorismus neni zadna sranda …
Všechno nejlepší a hodně hodně zdraví všem, co něco slaví, slavili či budou slavit!
Tenhle útok na střed naší galaxie vám určitě musím ukázat…
http://www.astro.cz/apod/ap100906.html
Díky, milý FF.
Píšu si na papírek „koupit šanon“, abych měla kam zakládat Tvé články z toho seriálu. Je to bezvadný nápad, sem tam při četbě na nějaký polozapomenutý národ narazím a často jen mlhavě tuším jeho historii, nebo ji neznám vůbec.
Těším se na další díly – a klobouk dolů!
Vave, já jsem fakt prdlá, já čtu ,,koupit šampon“ a vůbec jsem nemohla pochoit na co? /Prolítávám v rychlosti u kafe/ šanon neboli pořadač je na články opravdu lepší. Ale za to může Petra se svým hošíčkem.
FF,je to paráda, smekám a tleskám…
Článek si nechám v klidu na doma. Přiznávám, že o několika nárůdcích ze seznamu nemám potuchy – Galicijci k nim patří, takže se na celý seriál náramně těším. Díky, Andy!
Hmmm, zajímavé…. jeden z národů, o kterých jsem neslyšela. Zajímalo by mě, jak moc se galicijština liší od kastilské španělštiny
zatím jsem to na netu nějak nenašla…
Jo, to by mě taky zajímalo. Asi jako čeština a slovenština?
Právě že dost výrazně, ona je totiž blízká ne španělštině, ale portugalštině.
Tady je pro srovnání Otčenáš ve španělštině, portugalštině, galicijštině a latině:
http://en.wikipedia.org/wiki/Galician_language
A FF, dóóóbrý
OT pro baty – šel ti důležitý mailík.
FF – promiň, přečtu později.
Šla odpověď.
Jinak kdo by se chtěl podívat na to, jak probíhá podpora těchto malých nárůdků, jejich kultur a jazyků, tady je od toho celý dokument (jen anglicky): http://ec.europa.eu/education/languages/pdf/doc639_en.pdf