10.7. Ahoj, na dnešek jsme vstávali v šest, abychom to všecko stihli – autobus jel brzy. A pak už jsme šli a šli a konstatovali, že to tu u Loch Ness vypadá, asi jako kdybychom si vyrazili podle Mácháče 
Stejně – stavba Kaledonského kanálu v roce 1819 musela být úžasné dílo (Kaledonský kanál viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Kaledonsk%C3%BD_kan%C3%A1l). U něj začíná naše cesta. Jdeme menší půlku dálkové trasy, která se jmenuje Great Glen Way (Velká cesta horskými údolími).
V průvodci, co jsme dostali od agentury, která nám tenhle pochod zařizovala, se píše, že vznikne-li dotyčná potřeba a není-li po ruce zařízení (s vděčností uznávám, že veřejné záchody přívětivého vzhledu a s velkorysou otevírací dobou jsou v Británii rozesety fakt hustě), doporučuje se turistovi, aby poodešel do přiměřené vzdálenosti od cesty (tak 50 yardů) a tam vykonal potřebné. Lze prý i za tím účelem použít lopatku.
Tak tento bájný jev jsem teda neviděla. Upřímně řečeno, vůbec jsme moc turistů neviděli. Řekla bych, že podstatně častěji jsme je potkávali na nábřežích a v hospodách. Ovšem kdyby tam nějací byli, narazili by na technologický problém. Ono odbočte si 50 yardů z cesty, která je hustě obrostlá pichlavým křovím. To bylo vždycky čekání, než se objevil trnůprostý koutek. A musím říct, že ti, co tam byli přede mnou, sebou lopatku taky neměli…
Teď už bydlíme – bágly na nás čekaly (přece jenom, dokud je neuvidíš, tak si nejsi úplně jist), penzion vypadá dobře. A zítra pokračujeme.
11.7. Dneska jsem vstali a pršelo. Moc nás nepotěšila ani paní domácí, která prohlásila, že pršelo celý minulý týden a už jí ten déšť leze krkem a přála by nám lepší počasí. Ale nevypadala, že by očekávala, že se to vyplní.
Při snídani lilo fest, mraky až k zemi, ale než jsme to všechno snědli, tak déšť zřídnul na mrholení a nezbývalo než vyrazit. Nafasovali jsme obědový balíček, který jsme si včera v pominutí smyslů objednali (a dnes naprosto neměli jak narvat do malých, už notně přeplněných, batohů) a šli. Bylo už čtvrt na jedenáct…
Kupodivu pak už nelilo. Snad desetkrát lehce sprchlo, jeden čas bylo pořádná zima (to jsme šli v podstatě po hřebeni těch kopců a dost fičelo.) Výhledy shora byly moc pěkné. Ale i když na délku ne (18 km), tak na terén to bylo náročné a sem do Drumnadrochitu jsme došli dost orvaní. Navíc se mi před polednem vybily baterky do foťáku.
Teď jsme si došli na panáka a půjdeme spát, protože zítra chceme ráno ještě na Urquhart Castle (prý je odsud kousíček) a pak nás čeká 29 km do Invernessu, což teda by nutně nemuselo být tak dlouhé. Ale prý je to celkem rovné. Uvidíme.
12.7. Dneska to bylo podařené. Včera jsme jednak už neměli sílu jít se podívat na hrad Urquhart, jednak nám chyběly ty baterky. Ale zároveň dnešní trasa měřila 29 km, což už je přece jenom dost… A tak jsme nakonec vymysleli, že si na hrad (od nás asi 2 km) dojdeme ráno a z hradu si vezmeme taxi na kus za začátek naší trasy.
Podle mapy je tam křížení se silnicí, která odbočuje od Loch Ness (očekávali jsme, že si pomůžeme tak o 5 km). Na hradě ovšem vybírají vstupné, a dokud nezaplatíš, tak hrad ani nevidíš. My bychom jim ho i zaplatili, ale otvírali až v půl desáté a to už bylo pozdě. Tak jsme vyfotili, co se dalo z dálky, přijel taxík a vyrazili jsme.
Taxík nás odvezl k našemu velkému překvapení (bylo to po silnici jen kousek) na jedenáctý km cesty, takže jsme si ji zkrátili hodně. A cesta to byla hezká, šlo se přes vřesoviště, bylo celkem dobře vidět, takže jsme si užili i daleké výhledy až na Glen Affric. Pršelo jen párkrát a slabě 
Zrovna od tohohle kusu před Inverness jsem moc nečekala, ale byl bezkonkurenčně nejhezčí. V našem penzionu jsme nebyli dvě noci, teď jsme dostali jiný pokoj (hnusnej, mrňavej, koukáme do dvorka – no, na přespání to stačí). Ráno se chystáme na přesun do severovýchodní Anglie, kde máme dva chodicí dny. Snad nám počasí vydrží.
Další fotky najdete tady
Zana
Zano, doufám, že bude ještě hodně pokračování
Vždycky se moc těším na cestování s Tebou i když se třeba neozvu. Skoro pořád mám ve čtení lehký skluz, 
takže nestíhám diskusi. Ale tentokrát se mi fňuk neotevřely fotky fňuk (někdy mi to ten zadrátovanej krám udělá 
a nevím podle čeho si vybírá, které neotevře) Díky 
Iko, díky
. S fotkama mě to moc mrzí, ale myslím, že je to možná tím, že je Rajče občas přetížený.
Krásné fotky Pedra a hračkou pomalu jeho velikosti
A moc děkuji za odkaz vzpomínek na rok 68 – neznala jsem to.
Vave, také krásné fotky a koťátko je úžasné – takový malý péráček, takhle fofrové kotě jsem snad ještě nikdy neviděla – přímo levituje z místa na místo
A vůbec jsem netušila, že se na rajče dají vložit videa – jak prosím?
A ještě pro Zanu. Ještě jsem si vzpomněla na otázku ohledně anglické snídaně. Jaké byly toasty? Stále ještě se podávají sice křupavé (často byly až moc), ale zcela studené, postavené v takovém speciálním stojánku? To jsem nikdy nepochopila, ty jejich studené topinky. No asi jsou spíše na posunování ostatního jídla na talíři, připadně namáčení do vajíčka na měkko. Ale všude, kde jsme v Anglii byli přes noc, tak nám tyhle toasty servírovali.
Milá Maričko
, videa se dávají úplně stejně jako fotografie – dole vlevo je tlačítko „přidat fotky a videa“, to když chceš něco přidat do staršího alba, nebo to nahraješ do alba nového z nějakého adresáře v počítači. Jen nevím, jak velká ta videa smějí být. 
Mozna zalezi na velikosti podniku a mnozstvi hostu. Kdyz jsme pred par lety byli s brachou kolem vanoc v Cornwallu, tak ty toasty urcite byly cerstve udelany a horky. Ale mozna to bylo tim, ze jsme v tom B&Bcku byli prakticky sami.
My jsme taky měli teplé
. A ty stojánky, ty se mi šíleně líbily a budu se muset podívat, jestli se tady dají koupit.
Jedno drobné byť úplné OT. Jsem zpět z dovolené, zítra nastupuji procesovat, takže netuším, kdy budu mít čas se ozvat. Jsem OK a báječně odpočatý (tak jsem zvědav, jak dlouho mi to vydrží
).
Jiný Honzo, vítej zpět – prosolený, odpočatý s nově nabitými baterkami. Ať Ti ten pocit dlouho vydrží
Vítej, Hanýsku!
Nazdááár! Tak tu pohodu hned neutrať!
Ahoooj
Tady jsou fotky z výletu – kotě, kameny, bedly a kotě.
Na konci alba jsou dvě malá pokusná videa s kotětem. 
http://vave-ri1.rajce.idnes.cz/Prvni_vyprava_za_menhiry_-_srpen_2010/
Vavísku – fotky kočičky jsou úžasné – hlavně ty v pohybu
. A videa jsou moc moc krásná.
Ahojky, milá YGO
, vítám Tě z dovolené a těším se na reportáž! 
Co Zikmund, jak Tě vítal?
No – nejprve mne vítala Toya – byla „na prázdninách u babičky“ – nevěděla, co dělat nejdřív. Ale jak byla zmatená, tak když jsme odjížděli, tak si odevzdaně lehla do průjezdu, že jako zůstane na Vrbici
. No a Zikmund za mnou chodí jako pejsek 
. A to chudinky moje malé neví, že za týden na týden je to čeká letos ještě jednou, protože jedeme ještě k moříčku.
A fotky mám zatím pouze stažené v počítači, ani jsem je pořádně neprohlédla – je jich asi 160 (ale něco vytřídím).
Vave, moc krásné fotky. A ty videjka se moc povedla i když to muselo být velice náročné udržet v obraze takový blesk
Myslím, že Rozárka by se vééélice hodilo 
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Pan Klein se vrátil z návštěvy svého přítele Teitelbauma, který ležel na psychiatrické klinice. Zvědavá paní Kleinová ho hned zahrnula otázkami. Chudák Teitelbaum,“ vzdychl si pan Klein. „Přeskočilo mu. Cokoliv řekne, nemá hlavu ani patu, chvilkami zuří – prostě mešuge.“ „A jak sis s ním vůbec mohl povídat?“
„To víš, snažil jsem se ho přivést k rozumu. Mluvil jsem s ním o běžných každodenních věcech, o počasí, o jídle, jestli nepotřebuje teplejší prádlo, o těch deseti dolarech, co nám dluží…“
„No a? Vzpomněl si?“ „Takový blázen zase není.“ .(*)
~o) Hezký večer všem a pěkně se vyspinkejte. ~o)
Dík za přenesení jennina tvarožníku do páteční diskuse. Je ňam, i s rumíčkem!
Jak to, s rumíčkem. Vždyť rumíček JoVo vypil?
Jj, akorát dnes mám černý puntík
Hm, takhle pred nedavnem taky jedna přála (hromadně, všem, na ksichtknize) dobrou noc. Takova jedna. Co si chtela zatancovat a umela si to zaridit.
No nic. Tak dobrou noc a pytel blech na pomoc!
Milá Zano, putování s tebou po Skotsku je prima relax a po rušném víkendu mi dělá moc dobře. V reálu je to samozřejmě náročnější a jak je vidět, i trénovaní tůristi toho někdy měli plný kecky (ta poslední fotka je božská !
)
Drazí moji,
. My šli v pátek z Ovčárny na Švýcárnu, ze Švýcárny na Barborku, z Barborky okolo Divoké Opavy do Karlovy studánky a ještě teď jsme orvaní jak volební plakát 
(fotky budou časem).
tak už jsem opět doma a na značce. Přečetla jsem si zanino toulání po Skotsku (a poslouchám Rputí Loch Lomond) a něco vám řeknu – smekám před naší tulačkou a chodkyní
A ve čtvrtek jsme si dali bezva večeři s Alčou a spol. – bylo to zase krásné setkání – však víte, jak jsou Alčovi fajn.
Milá Zano
, zase krásné povídání i fotky. 
ze včerejšího výletu s Alenou s Maxem za menhiry. Nějak se mi podařilo upadnout a natlouct si už u ní na dvorku 
a potom jsem absolvovala jízdu na kravinci z kopce pod lesem 
, ovšem nejvíc mám namožené ruce ze sbírání hub. 
Totiž, sice jsme ty pravé menhiry a další kýžené kameny nenašli, zato jsme potkali spoustu hub, zejména bedel, které nesl Vašek v mém obrovském šátku, a ty drobnější houby jsem měla nastrkané na břiše v tričku, jehož lem jsem si celou cestu přidržovala rukou, ve druhé zvednuté ruce jsem nesla bedly – a dnes mi z toho sbírání hub mohou obě upadnout. 
Ali, v Andersenovi se mluví jen o „loupežnickém děvčátku“. Tak jsem přemýšlela, jaké jméno by se k té krásné veselé holčičce hodilo a napadlo mě Rozárka – nemáš takovou sousedku? 
Jsem zmožená stejně jako Franta
Kotě Aleny s Maxem je kouzelné a překrásné a nesměla jsem si ho vzít domů.
Co Ronja – dcera loupežníka?
Když ona na Ronju nevypadá, milá Veram.
Ááááále vypadá, to je nejkrásnější kočičí raubčík, jakého jsem za poslední léta viděla, fotky jsou vynikající!
Špatně jsem se vyjádřila, Batýsku
, spíš jsem měla na mysli, že tahle holčička se musí oslovovat mazlivě, ale Ronju neumím zdrobňovat. 
Kočičí holčička je překrásná! 
Nad Rozálií se musím zamyslet, je možné, že tu žádná nebude. Ono se tady o těch ženských mluví příjmením, popřípadě, je-li jich v baráku víc, tak stará K- ová nebo mladá K-ová, a já jsem pak z křestních jmen překvapená. V rychlosti jsem donahrála kotěcí rajče, ovšem ještě jsem do tajů rajčete moc nepronikla, takže se tam octly i fotky, které jsem nechtěla, ale nemám trpělivost to teď opravovat. A taky neumím popisky. Berte fotky jako informativní, stydím se, že sem cpu takovou bídnou kvalitu.
http://aledet.rajce.idnes.cz/kote/
Kočička je vážně veselá a pořád dobře naladěná a je zvláštní tím, že sice páchá škody, ale je přitom pořád jemná, něžná a nevinná. Jak to dělá, to nevím, ale nedokážu jí ani vynadat.
Páni, to je ale všetečka a řádidlo v jednom! A že není možné se na ni zlobit, to je jasné na první pohled. Fotka v míse mi připomněla našeho Denise, když byl štěňátko. Ačkoliv měl ve své spací místnosti k dispozici pelíšek i celou válendu, pravidelně jsme ho ráno nacházeli stočeného v plastovém lavoru. A tak aby to bobánka netlačilo a nestudilo, vystlala jsem mu je vyřazeným povlečením. Teď už se tam dávno nevejde.
Aleno, to je krásný kotě
Tak pár fotek buldoka s hračkama je tady http://louk.rajce.idnes.cz/Pedron_narozkovy/ . Model odmítal spolupracovat, prevít jeden – jak vidí foťák, začne se tvářit ještě pitoměji než obvykle nebo rovnou vystrčí odvrácenou tvář
.
Konečně zase jednou plyšáček s krásnou tlaminkou. Ty hračky opravdu unaví
To byl zase hračkový mejdan.
Chudák pes, dyk je KO. 
Že přeju Pedroušovi hodně zdraví a srandy 
Louk, Pedroník je prostě dokonalý model a s fotografkou může být naprosto spokojený
Iko, co Tvůj pejsek? Jak řádí?
Ale jo, dobrý. Dneska zrovna byla seřvána, protože nějak začala trpět programovou hluchotou
Jinak se celý den pokoušela co nejvíce oblízat devítiměsíčního vnoučka. Když jsou proti sobě na všech čtyřech, tak jsou zhruba stejně velcí, ale rodičové nejsou moc hákliví, tak nám to s Kikinou prošlo 
Prostě to vždycky nešlo ohlídat 
Tak další pochvala do zaní sbírky pochval za článek a za fotky.Už bys je mohla nosit třikrát omotaný kolem krku, si myslím.
asi bude další Betí Rozcestníček…
Páník vymyslel, že budeme všichni hubnout pohybem 
– a tak jsme vyrazili do Jizerek – cíl: Oldřichovské skály… Moc hezké, pár hřibů při cestě, spousta bučin, skal, sluníčka… a spousta vody. Je to rezervace původních bučin a velmi přirozeného ekosystému, ale ten deštík před 14 dny i tam nadělal spoustu teréních změn. A voda prýští i tam, kde jindy není… Výlet móóóc hezký
Hned bych šla- jenže jsem se nenastěhovala do hotového, anóbrž na staveniště a makám jako v 19. století. Vařím v jednom hrnci a pánvi. Dneska jsem vyhrabala koření, tak bude bramborový guláš. Dvoukolový elektrický vařič se mi stal přepychem. V kuchyni teče horká voda (kohoutek ve zdi a kýbl, dřez není) a ve sklepě studená. Pračka stojí v předsíni, ale nepere. Tak jsem nabrala vodu do kýblu a dvou škopků a vyprala mladíkovi spodní prádlo, protože pytel se svým oblečením ještě nenašel, a mušketýrovi pracovní oblečení (prášilo se z něj na každém kroku). Říkám si, že když tohle provozujeme na dovolené, je to sranda a pohoda, pokud je to na staveništi- je hůř. Jo a sprchujeme se zahradní konví. Kdybych chtěla normální sprchu, musela bych si zajet 20 km k rodičům. Ale třeba na chalupě nemáme ani tu teplou vodu, takže tady se máme lépe- teoreticky…. Ale obkladač má přijít zítra, takže koncem týdne třeba bude i sprcha a pračka!!!
Vydrž, ženo udatná, bude líp! Dítkám ten kousek předminulého století taky prospěje, víš, jak si pak budou vážit kompletního přepychu? Přeju slušné řemeslníky a převeliký, pohrdavá nadled nad prachem, nic jiného si nezaslouží, von tam i tak bude stejně furt, dokud to neskončí.
samozřejmě, že pohrdavý nadhled
Jééé, romantika. Jak já tohle znám
svícení petrolejkou, praní v neckách, vaření na dvouplotýnce. Je to bezva, že jo, hlavně ten pocit, že už zítra… už zítra přijdou řemeslníci a další kus romantiky nenávratně (aspoň doufám) skončí. 
Matyldo, drobnou útěchou ti může být příznivé roční období. V zimě by pod zahradní konví bylo mnohem hůř
. Holt teď máte domácí living history 
.
Jéje, ale jak si pak jeden chvíli náramně váží zdánlivých samozřejmostí. Vydržte všici!
Jednou na to budeš vzpomínat s pýchou a úsměvem, milá Matyldo.
Hlavně, že jste pohromadě, voda teče, sluníčko svítí a řemeslníci přijdou. 
Jj, ještě jsem nezapomněla. Teplou vodu jsme neřešila a chodila jsem až za tmy se zahradní hadicí na kanál za dům. To aby sousedy netrefilo, že se tam sprchuju jako konifera. Ale jen jedno léto.
Ovšem pračka ty tři etapy „přestavby“ nepřežila. Ani se jí nedivím. Té malty a písku, co se v ní máchalo, to by položilo asi i valchu. 
Taky mám alergii na přepůlenou cihlu. Hned mi začne tikat levé oko. 
Milá Xerxová
, Betíček i Kvíliček bezva! 
A beta je krasavice – dolíček je vždy znamením krásy !, lhostejno, na jaké tváři se nachází. 
Teda Vave ty umíš chovatelku potěšit.
Ta už včera vydala pokyny pro domácí krmiče a páník vymyslel dálkové pěší pochody, jen aby Betunka byla šik a ty to lehce zdůvodníš. 
jo jo – dole na mě nemluví vůbec nikdo…
děda mě seřval, že mu nebudu do krmení JEHO !! Bety kecat… 
Na jednu stranu je fajn, že už si za pár minut nepamatuje, že a proč mě sprdnul, na stranu druhou si ale nebude ani pamatovat, že by ji neměl neustále něčím cpát. A babča ráda zapomene na dědu dohlížet („já jí nic nedala, ale vždyť znáš dědu“ … ) protože chudinka Betuška by jinak hladovala…
A Pepa mi k tomu řekne – snížit jí jídlo moc nejde, musíme zvýšit pohyb. Chudák já…
Mám já to snadný ??
Koukám, že ten odkaz na písničku byl špatně. Takže ještě jednou – „Echt“ skotský Loch Lommond
http://www.youtube.com/watch?v=GXGVFJqSqqg&feature=related
Obzvláště Moraváci by mohli najít určité shody ve způsobu zpívání.
Tož baže, jak majú v rukách pohárek, tož to sú naši…
Včera jsem psala příspěvek a… pro špatný výsledek v ochraně proti spamu, neodešel.
Tož já Vám nevím …. 10 + 8 už není 18???? Jedna už dnes neví…
stačí kapička vody navíc a Bororo už ne život, Bororo pak smrt………….. achjo- stačí jedna mezera před součtem a součet už není správný
Zano, krásné fotky z míst, kam bych se chtěla podívat – aspon tedy takto
Jé, MaRi, jak to děláš, že vydoluješ z paměti hlášku, která je už mnohá desetiletí schovaná ?
vydoluju, ale blbě
. Výrok končí: Bororo pak NIC.
Dobré ránko, všem, co něco slaví, přeju fůru zdraví a vše nejlepší. Pokud se vám líbí hvězdičkové fotografie, udělejte si chvilku času (10 minut 18 sekund), připravte si třeba kafíčko, jděte sem:
http://www.asnh.org/
spusťte si filmík
ESOcast 19: Photographers of the Night
(je v angličtině, ale myslím, že to nebude vadit ani neangličtinářům), pokud to u vás jde, pusťte si ho na celou obrazovku a koukejte.
Jo, ESO je Evropská Jižní Observatoř, přístroje jsou umístěny v Jižní Americe a ČSR je členem.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropská_jižní_observatoř
My, kteří posloucháme každou sobotu v 8 h. Meteor na Praze, tak jsme o vzniku činnosti Evropské Jižní Observatoře informováni panem Dr. Jiřím Grygarem a dalšími popularizátory vědy.
Veram, to je fantasie, nemám slov
Ale je vidět, že pozorováním na malých observatořích, jako je Ondřejov, je už pomalu odzvoněno. Náklady na tohle musí být obrovské. To nezvládne jeden stát.
Ahoj, zdravím všecky a přeju krásn ráno a ne úplně horký den.
Parádní fotky Betí i Loukovic.
Zano, Tvoje cestopopisy a obrázky z cest nemají konkurenci. Já zatvrzelý seďák domácí se alespoň z pohodlíčka podívám po Evropě. Podívám, popřeji šťastný návrat, ale nezávidím.
hezkou neděli všem Zvířetníkům i zvířátkům
těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej 
A těm, co potřebují pofoukat bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp 
Krásne nedeľné ránko všetkým vinšujem. Dnes bude super počasie. Sused predal záhradu (aj s manželkou už zostarli, nemôžu sa o ten kopec starať) a noví majitelia začali stavať nejaké čudo – dom odvrchu až dole alebo viac domov, no uvidíme . Behá tu traktor, múry rastú ako z vody – no, aspoň tu nebudeme sami ako na vyhnalove.
Jé, Maťo, to jsem se zachechtala. Ty jsi napsala, že soused předal zahradu i s manželkou. Já si POCHOPITELNĚ
okamžitě představila, jak soused předává zahradu včetně manželky, která slušivě zabalená a převázaná mašličkou. Hm, nojo, no. Prostě nedělní úlet, no. 
Už jsem na zemi a přeju všem krásný den. 
Zdeno ( y)
!
Pokud by někdo chtěl mrknout, tady jsou fotky ze včerejší výstavy http://louk.rajce.idnes.cz/Vystava_psu_srpen_2010/ . Ale bylo fakt horko, prudké světlo, na jednoho psa tak sto lidí… Loni bylo líp.
Krásnou neděli všem
.
moc hezké portréty
V té Zbraslavi není skoro žádný stín, tak to doguše měly taky s plným 
. Ale na rozdíl od Varů se tam pohybovali jen dogaři, takže diváci byli jen z „vlastních řad“
Taky se přimlouvám za fotku Pedrouše s hračkama.
Jo a ta fotka bostonka je skvělá – alespoň vím, co si pořídím na stará kolena, až budu zvládat jen mrňavé zviřátko
Xerxová,
bostoni jsou pejskové naprosto perfektní, ale mají smůlu – je to módní pes, takže množitelů „neúrekom“ (včetně předsedy klubu). Takže hroznýho bacha při výběru!
Moc povedené fotky, Ty jsi profesionál nebo co?
A Xerxovic Betíček s miminem a elegantní psí dámou mne moc potěšil. Ten Vilímek roste jako z vody a je na něm vidět, že to bude pořádný kus kluka.
Parádní!
Moc hezké portréty
A hezké modely 
Parádní fotky- kavalírci letos nebyli?
Louk – moc se mi líbí tvé portrétky.
Pro dobré ráno tu povědomou písničku ještě jednou. Ovšem když ve Skotsku, tak na skotský způsob
p://www.youtube.com/watch?v=GXGVFJqSqqg&feature=related
U nás stále sobota večer, ale přeji všem krásnou neděli. A hlásím, že jsem dělala dost Apoštol podle receptu LPodMP – odkaz a další 2 fotky před ním.
http://marickac.rajce.idnes.cz/Doprovodne_fotky_k_receptum/#024_-_dort_Apostol_-_recept_LP_od_MP.jpg
Jelikož jsem neměla právě doma žádnou pikantní marmeládu, ale choť na ostřejší chutě stejně není, zato miluje pudink a ten jsem doma měla. Tak jsem dort promazala čokoládovým pudinkem. A po večeři, přestože pudink ještě nebyl zcela ztuhlý (nebylo to v lednici) jsem neodolala (tedy i choť koukal, že by si dal) jsme si kousek dali. A je to mňamózní
Ještě jednou děkuji za recept.
Jen jsem si dovolila vahovou změnu. A sice cukru jsem tam dala o dost méně. Americký cukr je ze třtiny a možná že konečný výsledek je trochu sladší, než z řepy. Pod „práškový cukr“ jsem pochopila moučkový a když jsem si odvážila těch 27 dkg, připadalo mi to moc. K nakyslým jablkům ty to asi odpovídalo, ale já použila Red Delicious, tedy jablka dost sladká. Tak jsem toho cukru dala pouze 120gr a přijde mi to sladké až dost. Jablka jsem nastrouhala „najemno“, takže jsem z nich měla dětskou kašičku (spotřebovala jsem 3 velká). A jelikož manžel miluje škořici, tak jsem do těsta špetku dala (to asi způsobilo, že dort je hnědý). Ale dost je krásně oříškový, lehký a vůbec celkově výborné chuti.
Pardón, že tam asi 2x místo „doRt“ píšu „doSt“ – jistě se domyslíte, že
A Betin týdeníček jsem přečetla, fotky jako vždy hezké – vůbec jsem nevěděla, že dogy mají tolik barevných variant.
Maričko, ten je
OT – já to sem prostě musím napsat.
Karel Kryl
BRATŘI
Tak vás tu máme bratři
z krve Kainovy
Poslové noci která
do zad bodá dýku
Tak vás tu máme bratři
vnuci Stalinovi
Však ne jak včera
Dnes už bez šeříků
Však díky za železné
holubičky míru
a díky za polibky
s chutí hořkých mandlí
V krajině přelíbezné
zavraždili víru
Na cestě rudé šípky
jako pomník padlých
Vám poděkování
a vřelá objetí
za provokování
a střelbu do dětí
A naše domovy
nechť jsou vám domovem
Svědky jsou hřbitovy
páchnoucí olovem
Vím byla by to chyba
plivat na pomníky
Nám zbývá naděje
My byli jsme a budem
Balšóje vam spasíbo
bráťja zachvátčiki
Spasíbo bóľšeje
Nikagdá nězabúděm!
Nikagdá nězabúděm!!!
Znám přímá vyprávění těch, kteří to nejen zažili, ale viděli i mrtvé – musely to být hrozné dny. Já byla v té době v Paříži a když jsem se o rok a půl později vrátila do Prahy, nejenže si mě hned na letišti vzali „stranou“ a ptali se, jestli jsem se tam nepotkala s lidmi, kteří mě přemlouvali abych zůstala a jaký měli na vše názor, asi po měsíci jsem dostala další povolání na policii a asi hodinu jsem odpovídala na podobné otázky. No a pak jsem byla na policii ještě jednou, když jsem potřebovala povolení ke sňatku s cizincem – tam mě tenkrát rozbrečeli, protože mi neustále předhazovali, jaká jsem nevděčná za vzdělání, kterého se mi dostalo zdarma a teď, místo, abych ho využila „k prospěchu všech“ se nemohu dočkat, abych odešla za kopečky. Však maminka musela před povolením to moje vzdělání draze „vykoupit“, stejně jako jsem musela podepsat, že nemám ani kočku ani psa, které bych tady opustila – v případě vlastnictví zvířete, bych byla musela zajistit „opatrovníka“. Moje tehdejší kočka v té době už nežila. Jejich starost o zvířata bylo v dané situaci poněkud falešná.
Díky, Apino. Kryl uměl
.
Maričko, doteď z takových zážitků mrazí. Někteří Zvířetníci už zavzpomínali http://neviditelnypes.lidovky.cz/cloveciny-srpen-1968-0af-/p_zviretnik.asp?c=A080820_215840_p_zviretnik_dru , ale stálo by za to přidat další vzpomínky. Chjo, i když pro dnešní generaci je to jako z napoleonských válek.
Betí názor na uplynulý týden je zde: http://www.drporkert.com/dogy/images/beta/0810/index.html
Ta noční fotka je noční Ještěd se schovávajícím se půlměsícem…
Stejně je „naše“ Betka ze všech dogušek nejkrásnější
A líbí se mi, jak chrání rodinu před otravou rozšlápnutím houbového úlovku 
To Nazgúlové taky ovládali a můj řev uhnitytroubo – netamaletam brali jako velkou psinu 
ještě horší je to ve chvíli, kdy chce Pepa něco vyfotit. Jakmile se na něco začne zaměřovat, vletí mu tam Beta („co to tam máš, ukaž „) a pak se vrhne na něj („na to se vybodni, já se chci prát“… ) Občas ho fakt dokáže dokonale vytočit
Betka to s vámi fakt nemá lehký. Starosti s Kvílíkem na svých bedrech, kostmama chrastí, modelingová dráha v tahu…
.
Vilda je šikovnej – krásně pase hříbata
. (Jsem u minulého Betíčku měla absenci).
Všechny lesní fotky s Betkou jsou bezvadný. Nojo, to se to fotí, když psík mezi stromy vynikne. Já chtít udělat takovou lesní fotku,
zmizí v houští 
.
Kvílík je tady : http://www.drporkert.com/vilem/alba/rupr_0808_180810/KrtkprzdninyvRuprechticch/index.html
Tak jsem se konečně vydala ze Zanovými na cesty. Nádhera. A ty fotky
A ušlá jsem, jako bych šla s nimi. Už 2 dny se peru se „zelenou hmotou“ která si v deštích přerostla do neúnosných rozměrů. Úplně všude.
hlášení z klubové výstavy dogušek
: Bylo vedro. Doginy různé – od štěňat po veterány, od žlutých a žíhaných přes modré až po černé a skvrnité a tygry. Pan ředitel výstavy (náš dogařský pan doktor) pravil, že je Betka tlustá… a že má shodit 
– právě jsem to sdělila babče a ta mi řekla, že tomu pan doktor nerozumí… 
Bude boj 
Betky chovatelka Lenka dělala vedoucí kruhu, i když její mladší dcerce jsou jen 2 měsíce (i kojení stíhaly holky v polední pauze přesně 
). Lenka po tom, co přišla na jaře o Betky tetu (a dvojnici) Arlenku už nechtěla dogu… tak si minulý týden přivezla dvouletou doginu „v nouzi“ 
Mimochodem Arlenka nejen že v mládí byla taky „pugou“ s kudrnatou zádí, ale ke prý měla vyboulená kolena… I vzhledem a postavou je Beta celá teta. Tak by se mohla opičit i s tou „životností“… Arlenka se dožila na dogu pěkných 8 a půl roku 
Po příjezdu jsem Betě vydala hovězí velekost a do stínu jí připravila starou osušku, aby kost neměla obalenou trávou a neležela na tvrdém. A slyším překvapivě hlasité chroupání… Ta bestie si kost vzala, oběhla barák a ze zahrady vplula do obýváku a kost si uložila na obývákový pelíšek
Má tam naštěstí dvojitou deku (bílou!!), tak holt budeme prát. Ani jsem neměla ji sílu vyhodit, když tak hezky chroupala na svém…
Pan doktor tomu nerozumí
. Chich, by mě zajímalo, co si s dietou a babčou počnete prakticky. Ledaže bys granulky odbourala úplně 
.
To se krásně poslouchá, že chovatelce bezpsí odhodlání dlouho nevydrželo.
U nás na závodišti taky děsný pařák. Chuděry vystavované zmožené měly všeho po krk. Pedroušovi jsem k narozkám pořídila malou pískací kachničku a velkou nohatou (úžasně barevnou) kravku a je nadšený, přestože nejsou k snědku.
možná jste ve Varech neměli na výstavě dogy, ale dogaři měli i buldočky
Ale pravda – nevystavovali se 
chovatelka prý dokonce uvažovala o bíglovi… po tom, co měla doma černou Betky babičku, plášťovou Betky tetu Arlenku… její rodiče měli Xerdovu sestřenku žíhanou Whitney Bonodu a teď mají žlutou Frýdu Bonodu… a prý bígla
Tak je z toho modrá holčička s nestandardní bílou špičkou ocásku.
No skoro šest hodin jsme byli na cestě… a asi dvě hoďky na výstavě. Ale stálo to za to
Jó, žluté dogušky jsou moje oblíbené, i když na školní výstavě, kde se Borůvka zúčastnila, byl nádherný šedomodrý dogáček, devítiměsíční mládenec- a ten teda byl!
Mimochodem, podle veterináře Borůvka nemá přibrat a podle cvičitelky má zhubnout- váží osm a půl kila
Budeš mít fotky Pedrouška s hračkami?
Jestli miláček zapózuje. Kachní nožky trčící z placaté tlamajzny vypadají dost efektně
. Akorát už kačena nepíská. A já se proto vůůbec nezlobím 
.
Vzpomínala jsem na vás – koliáčci měli docela hojnou účast
. A kupodivu v těch svých huňatých kožiších vypadali míň schváceně než krátkosrstá plemena. Možná jim jejich noblesa nedovoluje odkládat jazyk na vestu.
Loučko, to by se tam náš malej vyjímal, takový plajzák jsem u našich kolií neviděla. Jenže když ho chceme vyfotit, tak ten jazyk schová protože zpozorní a jde se podívat. Fotek mám dost ale neumím.
OT – před 42 lety k nám přijely tanky a přervaly československou naději.
Velmi zajímavé postřehy jsem našla tady: http://domaci.ihned.cz/c1-45818520-nemuzes-jit-do-druziny-bude-valka-vzpominaji-ctenari-na-srpen-68
Jsou to přímé vzpomínky lidí , je to zajímavé a nesmírně smutné
Zcela OT:
Jestlipak si někdo připomene, jak nás v noci před 42 lety rušilo ve spánku nekončící hluboké táhlé vrčení Antonovů? A ráno – první ráno bratrské pomoc pěti spřátelených armád?
http://www.euroskop.cz/gallery/42/12712-srpen_1968.jpg
http://blog.idnes.cz/blog/4678/97891/srpen_1968_2.jpg
http://data.idnes.cz/g/zpravy/srpen68/foto_srpen68.html
Veram, jsi dobrá, že jsi připoměla to ,,památné datum“ a přidala fotodokumentaci. To se musí připomínat stále.
Veram, opět jsi rychlejší, měla jsem stránky najeté nějakou dobu, tak jsem tvé příspěvky neviděla, jinak bych svůj odkaz nalepila pod ty tvé.
Já jsem generace, která to neviděla, protože jako malou holčičku mě drželi na venkově a starala jsem se o úplně jiné věci. První fotky a filmy jsem viděla až v listopadu 1968 a musím říci, že jsem se dodatečně strašně naštvala – na to, co nám „spřátelené armády“ provedly, na to, co nám ve škole rvali do hlav (ne, že bychom tomu nějak věřili), na to vymývání mozků (co jen mi trvalo, než jsem si to všechno v hlavě pořádně srovnala), na tu buzeraci, na ty lži, na to, jak s námi zacházeli, na ty dráty na hranicích, na to všechno, o co už jsme začali přicházet jako nová generace ………… já to ani neumím všechno vyjmenovat. A co teprve ti, kdo to prožili na vlastní kůži včetně osobního i profesního omezení a likvidace, ztráty veškerých nadějí
ach jo – listopadu 1989 – to jsem se přepsala, v roce 1968 mi byly 4 roky.
Veram, Apino – díky za připomenutí…
Ahoj z Ostrovů
Omlouvám se za ten zmatek s odkazy (už je snad správně), ale nějak se kolem nich zauzloval vesmír, no 
Jinak mě holky skotské silně nalomily a jak koukám na obrázky, tak si představuju, kde by se Kazan a Berry mohli hezky proběhnout 
A ještě jedna novinka – nomen omen, jediné ovoce, které naší Ostružince opravdu chutná jsou ostružiny!
Tak mě napadlo, zda to není jakási forma virtuálního kanibalismu 
Jo a v jednom týdnu stihla holčička ztratit pět dětských řezáků a nahradit je dospělými – pro její tlamku poněkud nadměrnými (zatím) 
Jdu barvit látky rzí, využiju vyplavený sklep. Sekat trávu nemůžu, sekačka půjde na odbahnění. To je objektivní příčina, že?!
A my nemůžeme ztratit jeden špičák, všechny zoubky máme krásné, vyměněné a už ani nejsme tolik uslintaní. S tím špičákem asi bude problém, asi to bude na pana veta. Mám strach z přispání. Víte o tom někdo něco, že by nevypadl zoubek a narostl vedle nový?
Max měl oba horní špičáky ednu chvíli dvojmo, nakonec ty dětské vypadly bez jakékoliv újmy.
Max se dožil 15 let a špičáky s ním, takže zatím vydrž (a zkuste se tahat o hadr 
)
Bráchovu Bárnymu doteď jeden řezák nevypadl, i když už se kejvá- a to bude mít v září rok. Nový už je venku vedle. Nicméně zuby má křivé stejně, takže pokažení skusu je irelevantní- tam už není co pokazit….
Jinak tu mám prach, děti, prach, psa, prach…. A Kubovi budeme muset najít sekačku na trávu
Virtuální kanibalismus je krásnej termín
Taky už jsem se dopustila virtuálního kanibalismu. Máme jednoho kolegu, co se jmenuje jako jeden druh pečiva. Jednou si dohodnul provedení určitýho vyšetření, co se nedá o chvíli odložit, a pak nedal vědět, že se jim kvůli jinému akutnímu případu posunulo na pozdější dobu, než jsme byli domluvení (o více než dvě hodiny… ). I čekala jsem, čekala, až mi pošlou materiál, no a než jsem to pak dodělala, tak jsem nestihla oběd. I šla jsem do pekárny v areálu nemocnice šilhajíc hlady a taky řádně naštvaná (stačil by jeden telefonát o změně situace a byla bych oběd stihla před tím vyšetřením). Skončilo to kanibalismem a přiznávám, že mi to dost spravilo náladu
To se mi to povedlo zase krásně zmatlat – vyšetření se nedá odložit, pokud už je materiál z pacienta venku, proto se to musí dopředu domlouvat. Odběr toho materiálu se pochopitelně odložit dá…
Vidím, že druh pečiva nechceš z úcty ke kolegovi upřesnit
Rohlík to asi nebyl, takové příjmení by mi znělo divně, houska – to už je trochu lepší – pan doktor Houska, to zní docela hezky. Potom třeba dalamánek, to by ještě šlo. Neznám žádného pana Bagetu, takže to asi také ne. Preclík – někdo takový by se možná našel 
, starodávné calta, to už se dnes nepoužívá, takže asi ne… Moc mi chutnají kaiserky – pan doktor Kaiser, to zní vznešeně … Ze sladkého kobliha – někdo takový se asi najde, koláč, to zní divně, buchta – tak bych se jmenovat opravdu nechtěla….
Vlastně jsem se teď docela pobavila, věřím, že ty ne, když jsi přišla o oběd, ale doufám, že to ten „virtuální kanibalismus“ spravil
František Kobliha byl vynikající grafik. Zkuste si ťuknout na některé jeho malé obrázky – budou se vám líbit. Mám tu kliku, že pár jeho exlibris mám – musím si je zase vytáhnout, ať se s nimi potěším.
http://www.galeriesursum.cz/vystavy/id-3/
A Vladimír Preclík byl výborný sochař
http://www.lidovky.cz/zemrel-sochar-vladimir-preclik-dmo-/ln_kultura.asp?c=A080403_113957_ln_kultura_bat
Pokud pojedete do Bechyně, nezapomeňte se podívat do zámecké sýpky na Preclíkovu galerii
http://www.mestobechyne.cz/kultura/muzea-a-galerie/galerie-podrobneji/muzeum-vladimira-preclika.html
No, jestli měla chuděra takový hlad, tak jí preclík moc nepomohl. Leda jako msta a ten kanibálizmus
Virtuální kanibalismus je opravdu povedenej termit
.
Jé, a to by mě vážně zajímalo, koho jsi, milá HCHO, sež… é posvačila
. Apina už dala k dobru pěkných pár tipů 
. Já si vzpomenu akorát na mazance – souseda a velikonoční pečivo v jednom 
.
A třeba ještě bábovka
, ale tak bych se jmenovat opravdu nechtěla 
Ono to jako jméno není moc častý, tak se mi to nechtělo psát explicitně.
Ale byl moc dobrej – s meruňkovou marmeládou…
Doktor Koblížek ?
….. Moc hezký termit i následná debata. 
Honem vás běžím pozdravit, anžto se u nás hodně pracuje (huráá, dlouhodobé moje trápení snad bude odstraněno) a já budu poskakovat okolo pánů tvorstva, aby měli komfort. Sluníčko svítí a sklep je vysušován – uměle i přirozeně. Prostě prima den.
Zuzi, moc se těším na večer, prohlédnu si pořádně fotky a budu se kochat!
Puntíčku – držím palce, ať to odsejpá! A je konečně hotovo
To je pěkný svět na koukání. Vítr a kameny. Prohlížím si fotky pořád dokola a připomíná mi to naše cesty ke kamenům v Carnacu, na konec světa ve Francii a v Holandsku. Včetně dramatických mraků, mlhy, drobného deště, silného deště, děsného lijáku a neustávajícího větru a nádherného počasí, když vykoukne sluníčko.
Ale tohle vypadá jako svět pro pěškochody. Jezdí tam kola? A mají tam cyklostezky? Protože jestli ne, nezbyde mi než mlsně koukat do fotek
Zano, spáchala jsi bezvadný seriál
. Príma sobotník. A néjsi Jirásek, ánžto u mistra se na třetí stránce sedí pod lipou a na šedesáté se rovněž sedí pod lipou, a to prosim pěkně pod tou samou 
. Kdežto vy jste osoby čiperné až akční a byla by veliká škoda, kdyby se vaše dlouhé skotské putování slilo do jednoho povídání.
Je to fakt nádhera. Taky mě hodně bere fotka, na kterou odkazuje Marička. I když jeden obrázek je krásnější než druhý! Vlastně až na to trnité křoví (hlodáš?) působí květena hodně domácky – bodláčí, třezalky, náprstníky… Chich, loch Mácháč a spol. jsou oproti skotským jezerům poněkud loužovité, ale i tak by se podoba našla
. Díky! A foť a piš!
Připojím se pod Louk, vždycky jsem dočítala až se zpožděním, tak jsem ráda, že to má víc pokračování a jednou můžu poděkovat na správném místě. Tolik obrázků bych určitě naráz nezpracovala, takhle je to hrozně fajn. Krásné povídání a překrásné fotky (o to víc, že na ně koukám s nohama v suchu a teple
) Taky jsem (nečekán nezván – omlouvám se) prohlížela krkonošský fotky a „pochodila“ si po „svejch“ cestičkách kolem Mumlavy a Kotelnejma jamama, nádhera díky 
Ahoj všem, tak dneska jsou ty minulý fotky, snad se v tom nějak vyznáte
– viz Marička dole.
S hanbou přiznávám, že jsem ty odkazy zvrzala
Jo, Zano, už jste doma? Nebo si ještě odíráš kolena v Beskydech?
Mávám a zdravím z Prahy
– číst budu až zítra, teď jedeme pryč a odpoledne přijedou tchánovi.
Přeju všem krásný den!
hezkou sobotu všem Zvířetníkům i zvířátkům
těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej 
A těm, co potřebují pofoukat bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp 
první kousek dálkové trasy
– mají to hezky vymyšlené a organizované. A ty trasy mají všude – setkali jsme se s nimi ve Walesu, v jižní Anglii i ve Skotsku. A takový ostrůvek Bute je prošpikován cestičkami úplně celý… My tam šli jen kousek cesty k majáku (a pro vlny a vichr jsme tam stejně nedošli…)
Jedeme si zagolfit, snad bude hřiště prázdné… a pak za doguškama do Zbraslavi u Brna
Xerxová, jsem si přečetla, jak Betynka kvíká a jen mě napadlo, jestli třeba nemá něco zapíchnutého v dásni.
On se jeden někdy nestačí divit, co všechno je možné. Já jsem jednou jedné naší kočandě tahala z dásně zapíchnutou celou rybí kostičku. Prostě skrz naskrz propíchnutá dáseň a do tlamičky trčely snad dva centimetry….
Šťastnou cestu
Nojo, jako loni. Mamutí klubovka se termínově kryje s naší krajskou výstavou. To zas neuvidím ani jednu doginku
.
Dobře dojeďte! A hlídej si mobil, milá Xerxová
. Snad se s Betkou jedná o planý poplach 
.
Paráda jako vždy! A jen takové malé doplnění
http://www.youtube.com/watch?v=eDee-mHMdwY
Rputi, to je paráda
Rputi, díky! Moc hezký videjko
Mili zviretnici, nejak se mi ten klokansky cas plete, ale mam za to, ze touhle dobou v realnem case se Jirka, Mila a trampove louci s jejich kamaradem v osade. mam zapalenou svicicku. Nejak mne ta kupa kamaradu dojala (ale i potesila).
Před chvílí psal George, že se zrovna vrátili – prý to bylo pěkné, 150 (!) smutnících za sluníčka na malém hřbitůvku
A protože to zase nějaký šprýmař skřítek přehodil, tady je odkaz na správné album.
http://1234zana.rajce.idnes.cz/Inverness_-_pesky_10._-_12.7.2010/
Milá Zano, znovu jsem si s chutí prohlédla fotky a stále u mě vyhrává tato:
http://1234zana.rajce.idnes.cz/Inverness_-_pesky_10._-_12.7.2010/#P1010162.JPG
Ta je v mých očích prostě pohádková, úplně na ní vidím běžet nějakého lesního skřítka, nebo tančit vílu či lesní žínku. Trvalo mi to dost dlouho, než jsem je všechny prohlédla, protože jsem si každou zase roztáhla, abych se co nejvíce do té krajiny vcítila. Krásná vřesoviště, ovečky a…hurá dokonce rohaté krávy s pastevcem v sukničce.
Ušli jste pořádný kus cesty a přesto jste dokázali na předposlední fotce vykouzlit úsměvy a ani na ní nevypadáte příliš zmožení, což by mě vlastně ani nemělo překvapit, když vím, jací jste chodci. Ale na té poslední fotce je odpočinek opravdu zasloužený.
Zdymadla, kterými jsme my s hausbótem ve Francii projižděli byla na šiřku asi poloviční. Do některých by se na délku sice dvě lodě vešly, ale vedle sebe určitě ne. A takhle ohromná vrata komory bychom také nikdy nezvládli ručně zavřít a otevřít.
Maričko, jsem ráda, že se nám tyhle dvě vzpmínky protly.
Ano, myslím, že nejspíš bychom se potkaly tak, že ty bys byla na té lodi a já ti mávaa ze břehu