Vymyslela jsem úžasnou věc: psala synkovi krátké zprávy. Takže teď je sem překopíruju, přidám sem tam poznámku a budete to mít autentické (tedy většinu překlepů opravím).

7.7.

Včera jsme v pořádku dojeli a hodinu s bágly na ramenou bloudili po městě – úžasný zážitek. Nakonec se ukázalo, že penzion je kousíček od nádraží… Bydlíme moc hezky, pokoj je nevídaně velký (taky je to třílůžák) a po anglicku vyparáděný, pěkná veliká koupelna… I snídaně jsou klasicky velké.

Vsuvka: snídaně vypadá takto: káva nebo čaj, džus. Ovesná kaše nebo vločky, musli. Občas někde k tomu jogurt, většinou mléko. Vejce (obvykle dvě – nejčastěji míchaná, nebo sázená), tzv. baked beans, tedy fazole v rajské. Mám je moc ráda. Grilované rajče (miluju), někde i grilované žampiony (miluju nesmírně). Bacon – což by měla být slanina, ale prakticky jsou to dva opečené tlusté plátky libové šunky. Black pudding (Taková krevní tučnice z ovce. Vypadá to jako plátek brikety, chutná podobně – trochu jako vysušený, poněkud mdlý prejt). Jo a samozřejmě toasty – těch kupodivu nebývá moc, máslo a džem. Velká snídaně mi vyhovuje, ale tyhle jsou hodně velké…

Dnes jsme byli mikrobusem na ostrově Skye, tzn. z východního pobřeží jsme přejeli kolem Loch Ness na západní. Jak jsme jeli, zatahovalo se a začaly krátké ostré přeháňky. Vítr fičí už od Edinburgu, tady je ještě trochu studenější, že. Průvodce nás pochválil, že jsme jediní (z asi 12 lidí v mikrobuse) přiměřeně oblečeni. No, nechtěla bych být tou slečnou v krátkých šatech s výstřihem a naboso…

Cesta byla krásná, za Loch Ness začalo Skotsko podle mých představ – divoká hornatá krajina, liduprázdná, se spoustou vody – většinou jezer, tedy lochů. Na ostrově byly přeháňky častější, ale hlavně mizerná viditelnost. Škoda, je to tam hodně skalnaté, prý i terény pro horolezce. Kdyby nebyla mlha, tak určitě vidíme úžasné věci… Utěšovali jsme se tím, že takhle je to zase autentické. Nicméně jsme ostrov poctivě objeli a užili si aspoň to, že tam nebyli lidi, protože nejezdil trajekt (kvůli větru. My jsme přejeli po mostu).

Sem do Inverness jsme dojeli večer, najedli se a šli domů – bohužel nám větrali, takže ani v pokoji nějak extra vedro není, ale v posteli to půjde (deky navíc to jistí). Zítra vyrážíme taky mikrobusem na sever na John O´Groats – poslední místo na pevnině, odkud jede trajekt na Orkneje.
V pátek nemáme nic, projdeme se po městě a budeme se chystat na tu pěší túru (snad nebude moc hnusně). Strašně mě překvapilo, že jsou tu bílé noci – asi ne kompletní, ale v 11 večer je ještě normálně světlo a ve čtyři ráno taky (mezi tím nevím).

8.7.

Mám z toho smíšené pocity. Dneska bylo mnohem lepší počasí – bez mlhy, pršelo poměrně málo, občas se i slunce ukázalo. Ale výlet mě trochu zklamal. Jednak jsme měli průvodkyni, která strašlivě chraptěla – z oka do oka jsem jí rozuměla, ale v mikrobusu přes mikrofon skoro vůbec ne. Druhak nás cestou na sever protáhla vnitrozemím, kde to zjevně nikoho kromě ní nebavilo – rovina, ovce…

Samotný John O´Groats je dost divoké místo, je vidět, jak strašně moc severně se člověk dostane (velmi přibližně – Stockholm). Teda ne že by tam nebyli turisti… A asi jsme viděli papuchalky a tuleně (kdybych uměla koukat dalekohledem, tak to vím jistě). Útesy jsou fantastický. Asi nejhezčí byl prehistorický kamenný kruh v Achavanichu, na břehu malého lochu.

9.7.

Tak dneska jsme se motali po Invernessu, koupili si lístky na autobus do Fort Augustu, odkud vyrážíme zítra na túru, a nepromokavé návleky na kalhoty… od rána asi do čtyř do odpoledne tu pršelo, což nás před tou pěší túrou tak nějak inspirovalo. Zajímavé je, že sportovní vybavení je v drahé Británii poměrně nepřehlédnutelně levnější.

Další fotky najdete zde