Když jsem večer před odletem nacpala věci do batohu, připustila jsem si, že mám na krku malér. Měla jsem velmi akutní pocit, že ho NEUZVEDNU, natož abych s ním někam chodila. Naštěstí je to na světě zařízeno tak, že člověk, když musí, tak i může. Ke konci dovolené jsem ani nevnímala, že něco nesu. Synek mi dal [...]
ČLOVĚČINY: KamarádiMinulé Velikonoce nám tady u klokanů»
ČLOVĚČINY: O osobní statečnostiTento příběh se odehrál v předvečer»
ROZCESTNÍK: Beta na Garganu (1)Gargano je poloostrov na východním pobřeží»
ČLOVĚČINY. Perličky ze zjišťování reálií Nemají to se mnou snadné. A»
105x148: Průhledy, prolukyCestou z práce jsem si všimla, že»
BTW: Policejní akademie a já (3)Dnes bych se chtěla naposledy vrátit»
ROZCESTNÍK: GlebeTakto se anglicky nazývá půda, co»
PSI: Bony – Kočka a pes na střešeNetušila jsem, že máme doma takovou»
ROZCESTNÍK: Toulky po SlovinskuObčas, tak jednou za rok, vyrážím»105x148: Ztracena v časeJako mají letadla a lodě svůj»
