Přemýšlela jsem, o čem bychom si mohli tenhle víkend povídat, a zavrhovala jeden nápad za druhým. Všechny byly prázdninové, to ano, ale v horku přes třicet stupňů o nich bylo těžké jen přemýšlet. A tak jsem přišla na něco, co je osvědčené a s horkem se jen mění, ale nemizí – tedy na mlsání.
Mlsotník nám nějak poslední dobou nějak uvadá (tedy… ehm… to je nenápadná připomínka psavým kuchařinkám/kům, kdybyste si toho náhodou nevšimly/i 
), tak si pojďme o jídle aspoň povídat. Když já si řeknu prázdninové mlsání, tak jsou mé první okamžité nápady pořád stejné – prázdniny u babičky
Přestože mamina vařila skvěle a na tu dobu jsme jako rodina hodně cestovali, a tedy i ochutnávali zvláštnosti, prázdninová jídla jsou v mé mysli pevně spojena s pobytem u babičky Růženky ve Dvoře Králové, kde pravidelně páchala zázraky, vaříc na propanbutanovém dvouvařiči a pečíc v troubě starší než moje matka. Počet strávníků kolísal od čtyř do šestnácti a voda na chatě nad městem kvůli vadnému potrubí, nízkému tlaku a zvýšených letních nárocích tekla obvykle jen v noci.
Ale babička byla bojovník a tvrdošíjně čelila okolnostem, aby dostála svému přesvědčení, že děti musejí mít dvě teplá jídla denně, o svačinách a druhé pozdní večeři nemluvíc. Vzhledem k tomu, že jsme s bratrem a bratrancem (a později s houfem sestřenic) žili v permanentním pohybu, tak málokdy zbylo něco od oběda k večeři, a babička tak musela věčně čelit našim hladovým obličejům rozjasněným nadějí na něco na zub. A jen málokdy byla tato naděje marná.
Jako dospělá a odpovědná za nasycení své vlastní smečky jsem tisíckrát v duchu smekla klobouk nad tím, jak tohle dokázala zvládat a ještě se radostně usmívala, že nám chutná! A chutnalo
A co jsme vlastně jedli? Vlastně ty nejobyčejnější jídla. Milovali jsme řízky, ale kde na ně brát pořád maso, že… šlo o konec šedesátých a sedmdesátá léta. Tak jsme nejčastěji jedli bůček ve všech podobách, a protože jsme chtěli řízky, tak nám ho babička i smažila – a šlo to! A protože v té době se začínaly kopat rané brambory, tak býval nejčastěji s novými bramborami a zeleným salátem čerstvě uříznutým ze záhonu, nebo okurkovým – to když babička sklízela z fóliáku první okurky. Často jsme měli jako přílohu dušené rané zelí, mňam!
Babička nám hodně dělala sladká jídla – milovali jsme blbouny plněné tím, co zrovna na zahradě dozrálo, s prvními meruňkami potom nastoupily knedlíky z tvarohového těsta. Pokud se nás podařilo v lese donutit sbírat borůvky, následovala ke svačině borůvková bublanina. Ale pozor, ne koláč! (To byla jiná, mňam mňam kapitola ) To byla ta litá, svítková, pečená v remosce… Často jsme mívali nudle s mákem – jak my jsme je milovali a s nekonečnou sveřepostí poměřovali, jestli někdo nemá o mikrogram víc než druhý! Bože, zasloužili jsme si pohlavek a ne trpělivé rovnání dokonale stejných porcí…
Babička celý život učila (a později léta ředitelovala) v mateřské školce, takže měla na výživu dětí svůj názor. Nejen že jíst se má pravidelně, ale třeba taky to, že děti milují omáčky, tedy je to forma, jak do nich dostat potřebné živiny, aby při tom příliš nereptaly… Všechno dělala „jedlé“, aby to dětem nejen chutnalo, ale aby se jim to i dobře jedlo.
Jediné, co nás popuzovalo, byly doby, kdy naše mladší sestřenice byly mimina a batolata. To se jim schovávaly jahůdky a malinky, míchalo se jim to tvarohu a holčičky to s chutí dlabaly a na nás, starší vlčáky, už nikdy nezbylo! Popravdě když občas nahlédnu na server rodina.cz a čtu, co dnes miminka mohou a nemohou jíst (a od kdy), tak se divím, že jsme my i naše malino- a jahodovo žravé sestřenice přežili… Vždyť do nás se první polívčičky (v babiččině podání opravdu polívky, ne nějaký vývar z mrkve a brambor) ládovaly někdy od pátého měsíce…
Těch jídel bylo samozřejmě mnohem víc, ale když si řeknu prázdniny, tak se mi prostě vybaví tento „dobrý základ“. Později v životě jsem hodně cestovala a vždy ráda jedla, takže jsem ochutnala spoustu fantastických (i méně fantastických, zato velmi zvláštních) jídel. Ale jídla mých dětských prázdnin zůstávají v mé mysli stále živá. Bohužel jen v té mysli – když si je sama uvařím, tak to nějak není ono.
Protože to není od babičky a nejsou to ty úžasné prázdniny, kdy všechno vonělo létem, svobodou, důvěřivostí, bezpečím a láskou.
A tak se ptám – co jste rádi o prázdninách mlsali vy? Jaká jsou jídla, která se vám nesmazatelně vryla do duše, i když se třeba vaše dnešní chuťové buňky ptají – proč vlastně? Pojďme si povídat o jídle a vzpomínkách
Autor: Dagmar Ruščáková, Publikováno: 17. 07. 2010, Zařazen do: Chatník
Napsat komentář
Děkuju za hezký den a za hromadu přání
Ještě na jednu dobrůtku jsem si vzpomněla. Rybařili jsme se strejdou jednoho kamaráda a pak jsme si udělali ohýnek a upekli vykuchané „trůmany“. Na pánvičce, po mlynářsku. Tak se říkalo americkým sumečkům. Jednou se náš lov protáhl a táta mne scháněl na kole. Nebyla jsem odvolána, táta si dal s námi.
Oslavencům přeji všechno nejnejnej a ať se jim daří, jsou zdraví a splní se jim všechna přání
Článek mě přenesl zpátky a když jsem zavřela oči, viděla jsme před sebou babiččinu zahradu a dlouhé záhony jahod a ranní závody, jestli budu rychlejší než slimáci a nasbírám ten 3litrový kameninový hrnec… šlo to těžko, ujídala jsem hooodně
.
V Káhiře chytili dva izraelské špiony a postavili je ke zdi. Napochodovala popravčí četa. Egyptský kapitán se zeptal prvního zvěda: „Máte poslední přání?“ „Cigaretu. “ Kapitán mu dal zapálenou cigaretu a ukročil ke druhému. „Nějaké poslední přání?“ Druhý špion mu beze slova plivl do tváře. „Izáku!“ zhrozil se první. „Nedělej přeci potíže!“ .
Děkuju za přání a nápodobně.
Zdravím Janičku a přeju jí dobrou noc.
OT
Červencové fotky pokračují zde http://yga.rajce.idnes.cz/2010_V_cervenci/#023_Slunecnicove_silenstvi_pokracuje_15.7..jpg
Dnes se konečně kapku ochladilo a dokonce foukal vítr, takže nejen úleva od vedra, ale i od další metly – upírů, teda komárů.
A ještě jedno OT
)
Takhle zvířátka trávila horké dny – hlavě Zikmund. Jo – to jsou Terčiny fotky (hlavně na stojato
Trubiroh
– já osobně 
– tady
http://yga.rajce.idnes.cz/2010_Domaci_zviratka/#2010_Domaci_zviratka_001.jpg
Téééda, Zikmund je nádhernej kočičák!
Ty slunečnice se asi zbláznily.
Ygo, ty slunečnice jsou krásné, nešly by tři do vázy poslat emailem? Já mám na zahrádce jen dvě a to ještě malé, nesila jsem je asi se mi odměnily sýkorky.
Krásné fotky, milá YGO
– pokouším se to sem napsat už asi dvě hodiny, ale dneska mi to pořád padá. 
Dobrou noc všem.
Milá Dede, to je velmi zajímavé téma, a při čtení článku se mi začaly sbíhat vzpomínky na prázdninové pobyty na chatě…. Bramborová houbová polévka, bílková pěna z lesních jahod, ale hlavně – fantastické zatočené křupavé rohlíky zapíjené mlékem z bandasky, která se do venkovského krámu musela přinést den předem, aby do ní prodavačka ráno mohla nalít mléko přímo z konve….. To mňam mléko se někdy ještě dá sehnat, ale ty rohlíky, ty asi ne
Jej, ja jsem si pred par lety privezla takovou tu starou bandasku na mliko, smaltovanou, sedivou, otlucenou, s kterou jsem chodila do mlikarny. Pak bandaska bydlela dlouho ve sklepe, az jsem si ji vsimla a zachranila ji. Rodice zas spinali ruce – Hanci, no k cemu ti to bude, takovej kram s sebou tahat do Ameriky. Ale mam ji tady a mam ji rada. Je to kus meho detstvi.
Lidi, ja se snad zvencnu. Potreti za vikend mi po odeslani komentare server sdelil, ze byl BUSY a sezral to. Asi jsem se trefila pokazde do doby, kdy bylo vic aktivity. Zajimave, ze pokazde jsem reagovala na neco co Vave predtim napsala, jako shaneni plavek, sen o ropusnici a JoVovi s chlebickem, a opakovani tehoz. Tak vam nevim – asi mne to nema uz rado
A poctyjsem mela v poradku.
No Hanko, jestli ti to příspěvky zblajzlo vždycky, když jsi odpovídala na Vave, tak by sis to měla vyřídit s Vave – kdoví, čím to, čím to, čím to je
. Možná, že Vavís tak vyhládla z toho svého hororsnu, že baští i výživné příspěvky 
.
Já za to nemůžu, prosím.
Jsem nevinnej! 
Jenom aby
!
Tak reaguji na připomínku: Nedávno ke mě doputoval recept na letní moučník:
ušlehá se 1 kelímek šlehačky se 4 vanilkovými cukry a poté se přimíchají 3 kelímky zakysané smetany (pokud možno opravdu husté). Formu na dort (nebo jinou vhodnou nádobu) vyložíme alobalem nebo folií (kvůli lepšímu vyklápění) poklademe piškoty, navršíme polovinu hmoty, hustě posypeme libovolným zralým ovocem, přikryjeme zbytkem hmoty a opět vrstva piškotů. Necháme přes noc ztuhnout v ledničce. Poté vyklopíme, ozdobíme šlehačkou, čokoládou, ořechy,… nebo sníme jen tak. Vhodné na horké letní dny – osvěžující a jen minimálně sladké. A mohou i 
A kdo je líný, jako třeba já, ani nic nešlehá a dá tam rovnou kyselou smetanu bez úprav. Vrstva piškotů, smetany, ovoce (osobně mám nejradši banány), piškotů, smetany atd, končím smetanou. Mňam. Opravdu vřele doporučuji.
když to nebude pro chlupatce, tak se do toho u nás ještě dává 8 lžic rumu
A kdo to chce pojmout lehce dietně, vyšlehá šlehačku se ztužovačem a pak po lžících zamixuje velkou bílou hollandii
OT pro RenatuE: ještě jedna ropušnice, tentokrát živá…
http://jagri.rajce.idnes.cz/Ropusnice_Pag_cerven_2010/#ropusnice.jpg
No fešanda, ale tady aspoň tak příšerně nešilhá, jak u Renaty na plechu
Já nevím, co proti tak krásné rybě máte
Že prej šilhá! To vám tedy dnešní krevety asi radši ani neukážu, ty maj zase černý očíčka 
RENATO: Ty ty krevety varis s hlavickama a ocickama????
Jo, a zapomněla jsem na dezert! Exík nadějně sáhl po piksle od pětikilové Nutelly (napřed se ozbrojil dlouhou koktejlovou lžičkou). Jen pár vteřin jsem si vychutnávala vědomí, že v piksle už nic není – než jsem ho přesměrovala na standardní balení o poličku níž
Ještě připodotknu, že s exíkem máme mnoho společných zájmů a styčných bodů, a dobré jídlo je jeden z nich
O dětech ani nemluvím 
Mořské plody miluju na každý způsob a už se nemůžu dočkat, až vyrazíme na dovolenou do jižní Francie. Nejenom moře, přívětiví lidé, ale to jídlo a všechno, co s tím souvisí!
tak jsme byli v lese – mokro, zima, ze stromů pršelo velmi vydatně – prostě konečně parádní procházka
. Teploměr ukazoval celých 14 stupňů – ani „dole“ u nás to ještě rozhodně nezdolalo dvacet stupňů. Prostě solidní ochlazení 
Betka si to děsně užívala – jestliže normálně je pohyblivá a akční, tak dneska byla jak tajfun křížený s tornádem – občas se bavila i tím, že se nás snažila srazit k zemi
– a to už ji dlouho nenapadlo… Asi už se taky těšila na chladno 