Přátelé, Zvířetník čtu už hodně dlouho, nacházím zde potěšení i poučení, jen jsem zatím neměla potřebu přispívat jinam než občas do diskusí. Dnes jsem po týdnu absence otevřela známou záložku a začetla se do článku Potvrdilo se to! a začalo mi být smutno, ze článku samotného i reakcí pod článkem, i když jsem nestihla přečíst všechny. Ráda bych se s vámi podělila o pohled z druhé strany.

Chováme v přírodním areálu (bývalém vojenském prostoru) na Zlobici u Brna asi stohlavé stádo ovcí a dvacet búrských koz. V době porodů se samozřejmě stádo zdvoj- i ztrojnásobí. Naše zvířata chodí volně po oploceném pozemku zhruba 35 ha a pasou se. Samozřejmě si občas liška ukradne neduživé jehně, teď se tu objevili i krkavci a káňata, ale to je přirozené.

Do našeho areálu je volný přístup, jedinou vaší povinností je zavřít za sebou vrátka a můžete se procházet s dětmi mezi zvířaty. Jediná naše bolest jsou neukáznění pejskaři. Všechny vchody do areálu jsou samozřejmě opatřeny cedulemi se zákazem volného pobíhání psů mezi pasoucími se zvířaty, ale pejskaři hřeší na to, že areál je velký a na všechno prostě nepřijdeme. A my pak nacházíme následky.

I když ten pejsek je malý a s těmi jehňátky si tak pěkně hrál a neublížil jim, najdete pak jehně zaklíněné při bezhlavém úprku ve vidličce z větví a udušené či oběšené, u menších mláďat stačí, když je pes odežene od stáda a ztratí mámu – ta se vrátí se stádem a jehně či kůzle umře stresem a vysílením.

Velcí psi, i když jsou zaručeně ovladatelní a doteď poslouchali, také podlehnou lovecké vášni, když uvidí prchající stádo – ono to v nich prostě je. A pak najdete zadáveného kozlíka pohozeného v křoví, s navlečenou igelitkou přes hlavu, aby si majitel řádícího psa neumazal kalhoty.

Když pak přistihnete majitele s rozjásaným pejskem, nejvíc mě vždycky dostanou ty argumenty: „Vy naděláte, dyť jsou to jenom kozy, s tím se zoologické krmí!“, případně „No a kde si má ten pes sakra pohrát a vylítat se, vždyť je celej den zavřenej v paneláku!“ Kapitolou pro sebe jsou majitelé borderkolií, kteří se si snaží u nás své miláčky cvičit – samozřejmě bez dovolení.

Ona existují stáda speciálně na to vycvičená, stáda dospělých ovcí zvyklých na psy, ale tam by se museli dovolit a hlavně zaplatit, jako jinde na cvičáku. Cvičit sám bez zkušeností mladého, hloupého psa na stádu s mláďaty je pro jehňata vražda – pejskař s borderkou odejde spokojen, jak si zacvičili, my pak najdeme uštvané, ubrečené jehně (které samozřejmě nemá energetické rezervy a noc bez mámy v cizím prostředí je dlouhá) v lepším případě vysílené, ale častěji mrtvé.

Neštěstím pro stáda chovaná venku jsou toulaví psi, a nemusí to být bezdomovci, stačí vesničtí „okresní milovníci“. Většinou jich táhne za hárající fenou víc, a pokud narazí na stádo v ohradě, která jde přeskočit nebo podhrabat, velmi rychle se milostná vášeň mění v loveckou. Tito psi pak vraždí a mrzačí pro vášeň, pro potěšení z lovu, bez hladu.

Protože pracujeme i mimo naše stádo pro chovatele a vypracováváme posudky pro Policii ČR, když se jedná o náhradu škody způsobené psem, víme, že těchto případů je opravdu mnoho. Ovce potrhané, zadávené, ušlapané. Březí mámy s prokousnutým hrdlem. A majitel psa se kroutí, že to jsou přeci „jenom ovce“!

Ta paní, co psala v diskusi legrační příhodu, jak prchala se psem z ohrady s krávami, měla velké štěstí, že to stihla, a už to prosím nezkoušejte! Nikdy! Masné krávy chované pastevně nejsou přímo povahou agresívní, ale když mají telata, nebojí se ani vlků a každé narušení svého prostoru tvrdě trestají.

Nedávno jsem četla o paní z Anglie, která se snažila zachránit svého pokojového psíčka, který vnikl do ohrady a prsil se na krávy, a ty ji ušlapaly i se psem. Ne nadarmo jsou na ohradách ty cedulky se zákazem vstupu, to není proto, abyste nepošlapali trávu nebo neuklouzli po kravinci. U nás stále existuje jakýsi obecný názor, že ohrady jsou jen proto, aby zavazely, a všechno je vlastně všech a obecná neúcta k soukromému prostoru.

Neberte tento článek jako nepřátelský výpad proti chovatelům psů, i náš pes to nedávno zkusil na dvě ovečky, že jako budou hrát tu hru, že on je bude honit a ony utíkat. Naštěstí padl na „profesorky“, které ho prohnaly tak, že těžko hledal cestu z ohrady. Dostal na zadek a ovečky kus tvrdého chleba za statečnost. Ale nepovažujte prosím nedovolené laškování vašeho psa se stádem pouhých „tupých“ přežvýkavců za neškodnou taškařici, ale zkuste se zamyslet nad jeho důsledky, i když se momentálně nic viditelného nestalo.

I čiperná a legrace milovná slečna Bony by svou agresivitu postupně stupňovala a dovolovala by si k bezmocným zvířatům víc a víc, kdyby ji soused neodchytil včas, věřte. A kdyby si totéž dovolila ke stádu březích zvířat, uhynula by vašemu sousedovi většina jehňat a při porodech i některé mámy. I ovce a kozy jsou zvířata, která cítí bolest a stres a bojí se o mláďata.

Posílám vám pár fotek spokojených ovcí a koz a fotku chlapečka od naší kozy Jitky, který měl tu smůlu a „pohrál“ si s ním pejsek neukázněného pejskaře.