Jak jsem se už v předešlých povídáních zmínil, vše se podnikalo pod hlavičkou turistické sekce ČSTV. Takové turistické oddíly vznikaly obvykle v učilištích co byly při továrnách, jako třeba Královopolská strojírna nebo Brněnská Zbrojovka, či škola Spojařů a podobně. Nechyběla ani Slávia vysoké školy pro studenty.
Spojařská škola tehdy sídlila na rohu ulice Orlí a Novobranské, tuším, že pod číslem Orlí 30, v budově bývalého policejního ředitelství. V jejich prostorách jsme se přes týden scházeli a plánovali naše akce. Turistický oddíl T J Spoj Brno. Nynější Střední škola informatiky a spojů, Brno, Čichnova 23, v Komíně má od tehdejší dosti daleko, i když jsem se díky internetu dověděl, že tábor na Želetavce Spojaři stále mají. Asi bych ho nepoznal a také asi už nemá tu romantiku bývalého primitivního stanového tábora, s latrínami vykopanými v lese, daleko od vody. 
Ale to předbíhám. Tentokrát se pokusím ze vzpomínek vydolovat velkou a zásadní změnu, která se v našem turistickém oddílu stala. Na jaře tohoto roku přestoupil z turistického oddílu Královo Pole manžel naší vedoucí Estely Kašparové, Zdeněk, k nám do Spoje Brno. Následovala ho většina oddílu Královopoláků, který vedl. Tedy nastal příliv nové krve a se zpětným pohledem mohu říci, že krve nadmíru zdravé a kvalitní.
Zdeněk, bývalý skaut, dal oddílu daleko větší dynamiku a charakter téměř skautský. Už pod taktovkou Zdeňka Kašpara, kterému jsme říkali Kaspr, byl postaven a zčásti zorganizován letní tábor na říčce Želetavce co se vlévá do Vranovské přehrady. Místo bylo na nádherné louce v zátočině říčky pod skalou, co se tyčila na protějším břehu. Lokalita známá pod jménem Koberův Mlýn. Poblíž říčky byly postaveny stany kuchyně a jídelny, aby výše na louce vznikl tábor postavený v duchu skautských táborů blahé paměti. Tedy společenský stan – hangár a kolem stanové jehlánky ze dvou celtových půlek na podsadách. 
V táboře byly na prázdninách mladší děti a já tam už jel jako jejich vedoucí. Další vedoucí byla Jana Kořínková a jako táborníka tam měla mladšího brášku, co dostal přezdívku Pitrýsek. Přes týden tam byla jediná dospělá osoba, kuchařka, které děti pomáhaly, mívaly služby v kuchyni. Pro proviant a denně pro mléko se jezdilo přes brod do nedalekého Peksova Mlýna, námi zvaného Peksáku. Kurýr si jistě dobře vzpomene, zrovna tak i Aleš a Grizly. O víkendech dojížděli dospělí vedoucí a také někteří rodiče dětí.
Program byl bohatý, chodili jsme s dětmi po krásném okolí, sbírali i houby na plévku, prohlédli si hrad Bítov a zříceninu Cornštejnu. Koupali se v Želetavce a hráli hry.
Zde vznikly dvě později ucelené skupiny. Spoj Brno s novými členy Jiřím Kurýrem Šteflíčkem, Jardou Gryzlim Gzelou a Alešem Bednaříkem. A skupina, kterou později vedl Jan Jenis Kryštof složená s děvčátek co byla na táboře jako tábornice. Jenisovi se to stalo osudným, s jednou, tuším Mirkou, se pak oženil, pokud jsem ovšem správně informován.
Další fotky najdete zde
Náš oblíbený tábor VTSky při FEL ČVUT na Orlíku měl ubytovací specialitku, tzv. dvojčata. Byly to dva stany s podsadou (dvířka proti sobě) spojené „verandou“ cca 2 metry dlouhou. Veranda měla samozřejmě celtovou střechu a jednu stěnu, stejně vysokou jako podsada stanů, ale obohacenou o průběžnou polici. Protože tábor po zbytek prázdnin sloužil k rekreaci zaměstnanců, bylo to geniální uspořádání. Na polici se vešel PB vařič a nějaké to nádobí, na verandě byl kempingový stoleček a čtyři křesílka. Dále areál oplýval dvěma ledničkami na PB, latrínou a velitelsko-kuchyňským stanem. A ještě tam byl velmi sofistikovaný verk, sloužící ke grilování mnoha kuřat najednou. Bylo to značně futuristické zařízení sestrojené z rozpadlých byciklů a několika ocelových tyčí, k rovnoměrnému opékání kuřátek stačil jeden dorostenec, který točil klikou.
Měla jsem původně na mysli bicykly, ale čertví, z čeho to vlastně bylo
Jemine, tohle je krásný vzpomínání. Tábory…
Náš tábor v Českým Šternberku byl polo stanovej, polo chatičkovej. Moc ráda na tu dobu vzpomínám, taky jsme tam jezdili už jako dospěláci.
a připomněl jsi mi, jak jsem synkovi šila dílec na teepee (pěkná dřina) – jezdil s Tábornickou unií a taky byli samej potěr a na nošení pořádnýho dříví z lesa nebyli lidi
Ale je hezké, že se tábory moc nezměnily- stany s podsadou, táborová kuchyně, vykopané latríny- na podobný tábor jezdí skauti dodnes, Kačka loni byla a v sobotu vyráží znovu.
Jenže podle toho, co jsem o víkendu četla na netu, s tím bude brzy konec. Stany se vyrábí léta stejné, ale podle nových směrnic hygieny má mít dítě 2,5 m čtverečního plochy ve stanu, t.j. ve stanu bude metr chybět, protože léta má stan s podsadou 2 x 2m. Navíc žádají teplou vodu na koupání, dezinfekci kuchyní a jídelních ploch (to bych byla za tři dny doma s ekzémem), oddělené latríny pro kluky a holky a rozhodně ve stejné místnosti nesmí spát kluci a holky dohromady, byť by šlo o sourozence. Jestli tahle vynikající vyhláška projde, tak sbohem, tábory.
Ajta krajta – není nad směrnice.
– holčičí byla oddělená od klučičí celtou), postavit zásobárnu a hlavně kuchyni včetně športheltu (uplácaný z bláta a kamení) – ten jsme předělávali třikrát, než měl ten správný tah. Taky jsme stloukali stoly a lavice z kulatin a vůbec to byly ty nekrásnější dva týdny – jóó Krhov, na ten se nikdy nezapomene.
I já jezdila na tábory, kde jsme si všecko dělali sami – a nejlepší byl ten poslední, tam jsme neměli ani ofic kuchařku. Stany jsme měli teda moc hezké – velké i s předsíňkou a s dřevěnou podlážkou (bagáž nám dovezl kolchozní náklaďák), ale postavit jsme si je museli sami – stejně tak vykopat latríny (tady jsme směrnici dodrželi už tenkrát
A ještě k teplé vodě – tu jsme za celou dobu měli jenom jednou – v sobotu byl umývací den. Kluci natahali v kýblech vodu z potoku (300 m po strmé stráni dolů a s plnýma zas nahoru), v polívkovém hrnci (byl největší) se zhřívala na športheltě, a nejprve z kuchyně byla dívčí umývárna, následně klučičí a nakonec prádelna – je jasné, že se s vodou šetřilo jako se zlatem – víc jak tři litry na osobu nebylo třeba
– a to byla nařízena celotělová očista! No – a taky jsme to ve zdraví přežili.
No právě- já jsem třeba zažila tábor, kam nám pitná voda měla přitékat hasičskou hadicí ze značně vzdálené základny, a tak jsme se umejvali v říčce a vlastně si v ní i čistili zuby, na pití jsme si dováželi na káře- a pokud vím, nikdo z nás se neotrávil a nikomu nebylo špatně (teda z té vody, přecpání syrovou kukuřicí je něco úplně jiného).
Autor smernice urcite nikdy na zadnem tabore nebyl. A dela co muze aby v tom zabranil i vsem ostatnim.
Dej blbci funkci, vymysli lejstro. Obcas by nebylo od veci precejen neco malo prevzit z let padesatych a tvurce takovychhle dobre minenych hovadin nahnat do vyroby.
By mě zajímalo, kde kdo vypěstoval takové sterilní jedince, kteří jsou schopni vymyslet takovou hovadinu!
Jojo, taky jsem to četla, zní to děsivě, jen doufám, že to neprojde, vždyť je to celé nesmysl. Ale teplou vodu na koupání a sprchování – to my máme: pod sudem se zatopí, pak se voda vypumpuje do horního sudu a tam je připevněná sprcha. Děti mají možnost se sprchovat denně, ale pravda je, že některé tam násilím honíme alespoň jednou týdně na povinné sprchování
. Ovšem asi by neprošlo, že sprcha je jen jedna 
. Nojo, nejspíš někdo musel prokázat činnost, tak myslel až vymyslel. A o stanovém táboře snad ani nečetl….
se z tý hygieny jednou to … opupínkujem
Synek jezdil na tábor, kde se myli v rybníčku – vrátil se živej, poněkud zašlej 
, ale spokojenej.
No jo, no – tak 2,5 m na osobu, teplá voda a uprostřed tábora bude stát to hmusný umělohmotný hřiště, co je teď v Praze ve velkým stavěj. Ta věc je snad vybetonovaná nebo co – dole není trávník (co kdyby v něm lezl hmyz, že), ale něco jako antuka, akorát že šedivý…
Díky za pěkné povídání. Celkový pohled na tábor trochu připomíná náš tábor, na který odjíždím za 14 dní, jen kuchyň máme srubovou a „společenský stan je tee-pee, ale ty vykopané latríny, tak ty tam budou
.
Tak přeju všecko nejlepší Petrům a Pavlům a všem ostatním, co něco slaví, slavili či slavit budou. Hodně zdraví, štěstí, pohody! A posílám jednu z nejpodiv(uhod)nějších fotek, co jsem viděla.
Chi chi, tady je:
http://www.astro.cz/apod/ap100629.html
Tohle je nádhera!
Veram, i když nejsem Petr ani Pavel, to se mi moc líbí, díky! 
Fíha
Jak by pred pár lety řekla mládež … ty voe hustý!
Díky odkazu na fotce jsem se podívala na stránky autora. Rozhodně stojí za prohlédnutí:
http://www.lucperrot.fr/
A něco o ostrově Reunion:
http://www.reunion.cz/
Jiří, promiň, že jsem se ti tu tak vetřela. Mám moc ráda staré fotky, mám jich – neutříděných dva šuplíky a vždycky vzpomínám – to bylo na Hlavačkách? Nebo na Inovci? Jsou to krásné výlety do mládí. Dík.
Ty jsou
K tomu přání se, s dovolením, přidám.
Petři a Pavlové, všechno nejlepší!
Všechno nejlepší
Všechno nejlepší Pavlům, Petrům a Medvídkům (Pů se nedá skloňovat
Mám pocit, že Pů slaví svátek na jiného Petra, ale jistá si nejsem.
Ale to je přece puténka…. Moji Petři slaví v únoru i v červnu. Prý když jsou v kalendáři dvakrát, mají dvakrát svátek. Svátků není nikdy dost!
Tohle je ta správná úvaha!
Bodejť
Tak všechno nejlepší
Milý Georgi
, děkuju za Tvé vzpomínání. Připomíná mi foglarovky a vůbec celý ten svět, který znám jen z četby.
Přeju všem krásný den!
Taky jsem jako dítě na tábory nejezdila, ale jako dospělá jsem si to užila o to víc. Na Sázavu díky tomu jezdíme dodnes
Jako vdycky, bezva cteni. Co mne viditelne dostalo dneska, byly ty priserne trenky, co mladsi damy a decka nosily. Tmavomodre a na gumicku u nohy. Jsou videt na rade Jiriho fotek. Uz jenom vroubkovane hnede puncochace, kterym se okamzite vytlacila kolena a protahly slapky, figurovaly niz nez ty trenky. Ale aspon jsme si zas navzajem nezavideli, protoze kazdy nosil stejny sunt.
To já jsem na tábory zpočátku vozila takové ty modré trenýrky- kalhotky do tělocviku (s kapsičkou na zadku). Jo, když mi potom asi v 10 letech maminka ušila něco jako trenýrky-adidasky z lesklé hadry a olemovala to bílým šikmým proužkem, byla jsem na ně moc hrdá a kdekdo mi je záviděl. Dneska by musely být značkové. Ještě že Kačka odjíždí se skautkama jako loni, tam se řeší spíš to, aby bylo oblečení dost a na noční hlídce nebyla zima
Hezký dobrý den , ještě prosím máte ty bývalé dívčí trenýrky s kapsičkou ? Ale ty silnější , moc alespoň jedny scháním . Můj kontakt : 1111milan@seznam.cz
Předem moc děkuji za odpověď .
Milan
chachá, tak ty jsem nosívala poctivě celou základku na tělák….a bílý tričko…a do tělocvičny jarmilky …..a ven kecky-plátěnky
PS: jinak nádherné povídání…..
DOBRÝ DEN , CHTĚL JSEM POPROSIT , ZDA NEMÁTE JEŠTĚ BÝVALÉ DÍVČÍ MODRÉ TRENÝRKY S KAPSIČKOU , TY SILNĚJŠÍ , MĚL BYCH O JEDNY ZÁJEM . MŮJ KONTAKT : 1111milan@seznam.cz Předem moc děkuji za odpověď .
Milan
Sousedi mají 3 vnoučátka, samé kluky. Ti běhají celý den, pokud není opravdu vedro, v takových těch modrých a vínových tepláčkách, kšandy vzadu překřížené, vpředu na knoflíky, dole gumička, v pase gumička – všechny ty tepláčky pamatují ještě skotačení jejich babičky a posléze maminky, když jim bylo od 1 do víc. Vypadají jak sirotci a já se musím smát, co všechno ty tepláčky musely vydržet. A kluci to berou sportovně a mám dojem, že ty hadříky budou nosit ještě jejich děti, prostě nezničitelné!
takový vínový tepláčky po mě dotahával můj velkej spací medvěd
Teplacky jsou jeste dobry. To nas stary medved dotahaval sestriny kalhotky.
Z takových tepláčků jsem nakonec vyrobila hárací gaťky pro Báru (prostřihla díru na ocas a nastavila kšandy). A podle nich jsem ušila ještě další troje, protože se velmi osvědčily. A Báře velmi sluší.
