Žil byl. Krásný kocourek s hustým kožíškem, dlouhým ocasem a především neuvěřitelně zářivýma žlutýma očima. Jeho krása mu však nebyla prostředkem ke šťastnějšímu životu než měli ostatní příslušníci jedné veliké kočičí party, aspoň zpočátku.
Opuštěná tovární budova, smutné stavení s rozbitými okny a rozsáhlým sklepením, poskytovala sice spolehlivý úkryt před toulavými psy i lidskými nevraživci, v mrazivých dnech byla určitě velmi vítaným zdrojem aspoň jakéhosi tepla, ale současně také zdrojem velkého nebezpečí v podobě obrovského množství hlodavců.
Ti by byli pohodlným, takřka „domácím“ pramenem potravy, nebýt potřeby lidí tyto roznašeče chorob hromadně a důsledně likvidovat. Spolu s otrávenými hlodavci pak umírali i jejich kočičí lovci. Opakovaná snaha několika dobrovolníků kočenky odchytit, vykastrovat a zkusit přemístit nebyla z nejrůznějších důvodů úspěšná.
Přesto se stalo… Krása našeho hrdiny upoutala pozornost jedné staré paní. Byla to osoba povídavá, ke svému okolí všímavá, no upřímně, tak trochu drbna. Byla však také velmi houževnatá, zvyklá na fakt, že málokdy jdou věci lehce. Když se rozhodla, že nelze-li pomoci kočičkám všem, tak aspoň koťata by snad šlo odlovit, nebyla k zastavení. Svým nezdolným odhodláním získala pro věc několik dalších duší, je však třeba podotknout, že šlo o její vrstevnice. Tím chci naznačit, že šlo „klub starších dam“.
Tento dámský spolek sice disponoval neuvěřitelným elánem a bezbřehým množstvím času, ale poněkud se nedostávalo ostatních náležitostí potřebných pro zdar akce (jako např. svižnost, pružnost a zejména rychlost pohybu). Zkusily to nahradit vytrvalostí a lákavou potravou. Voňavé laskominy rozmísťovaly na strategicky promyšlených postech, ze svých důchodových prostředků skutečně štědře koťátka lákaly do svých „tenat“. Nedařilo se však. Potulné, volně žijící kočky bývají většinou zvířátka velmi opatrná a nedůvěřivá.
Vytrvalkyně postupně ve svém úsilí polevovaly, nikoliv však naše „aktivistka“. Učaroval jí právě náš titulní hrdina. Byl v tom množství koťat nejrůznějšího věku, zbarvení a projevů opravdu nepřehlédnutelný. Šlo patrně o křížence některé z dlouhosrstých koček, pyšní majitelé těchto krasavců z okolí občas svého rozsévače neuhlídají, jejich potomci pak mezi kočičkami, pro naše prostředí obvyklejšími, značně vynikají.
Naše „žena činu“ pro něj ztratila srdce i hlavu. Možná i její samota a opuštěnost ji přiměly k tomu, že pro něj chtěla mít i pojmenování a zvolila Sandokana. Snad ji upoutala jeho nezkrotnost, šarm a divokost současně, především však ty mimořádně zářivé, obrovské žluté oči. Svého „orientálního prince“ se rozhodně vzdát nehodlala.
Jak už to tak bývá, hlavně v malých městečkách a vsích v kotlině české i moravské, o jejích výpravách do rozpadlého továrního areálu si začali štěbetat i vrabci na střeše (no ti asi ne, prý jsou na pokraji vyhubení, hrůza, co). Prostě okolí se začalo nepokrytě bavit „bláznovstvím jedné staré babky“. Posměšné pokřikování „za kočičkama, za kočičkama“ ji provázelo při cestě na nákup i zpět, při placení u pokladny byla dotazována, jestli „smetana a šunčička jsou k večeři pro ni nebo pro ty její lásky chlupatý“ a to ještě je ta mírnější verze.
Sanda, jak mu časem začala důvěrně říkat, byl kocourek méně nedůvěřivý, čímž přesvědčoval svou ctitelku o tom, že vytrvat musí. Přešla však zima, kdy mrazivý a vlhký nečas přece jen dával větší šance na úspěch lovu. Jarní sluníčko vytáhlo zvířátka z továrních šachet ven. A tato skutečnost se ukázala pro další průběh být podstatnou.
Za tovární rozpadlinou teče řeka. Vodu kočky obvykle moc nemusí. Nechci zde fabulovat, ale jakoby náš Sandokan byl potomkem nějaké té „ala norská lesní nebo turecká van“ nebo co, ale lidi, on vážně chodil plavat. No ne snad že by se rovnou chodil koupat na místní plovárnu, ale chodil k řece a především – lovil ryby.
Čekával dlouhé hodiny na břehu, i do vlnek se vnořil a tvářil se, že si to fakt užívá, rybku si ulovil i mlsně zbaštil. Působil dojmem naprostého vodomilce. Dokázal v užším místě řeku přeplavat, užít si sluníčka, rybolovem si bříško naplnit a spokojeně se vrátit na správný břeh. Z rybářů, kteří v těchto místech pobývají docela často a hojně, si nedělal žádné kočičí vrásky.
Už se zdálo, že tím značně klesnou šance na úspěch naší lovkyně, však opak se stal pravdou. Informační systém místního obyvatelstva pracoval natolik spolehlivě, že donesl zprávu o snaze odlovit jedno zvláštně zbarvené dlouhosrsté kotě i k uším místního „pobudy“. Není to označení zcela správné, vlastně ani nevím, proč by se mu tak mělo říkat. Byl to člověk zvláštní, sice místní, ale nikdo toho o něm moc nevěděl, nebýval přímo zanedbaný a otrhaný, ale dům nechal zpustnout, okna vytlučená, elektřina odpojená, anténa na střeše připomínala, že to tak asi nebylo vždycky.
S aktérkou tohoto příběhu byl přibližně stejného věku, prý se znali kdysi ze školy, ale už dávno se ani nezdravili. Těžko říct, jestli mu bylo líto kotěte nebo chtěl utnout uštěpačné posměšky na adresu bývalé spolužačky nebo jen dokázat sobě i okolí, že není ještě tak úplně zbytečnou existencí.
Jednoho večera došlo k podivnému setkání. Ze strany jedné se blížila k továrním vratům ženská postava, lehce shrbená, s pytlíkem omotaným kolem ruky, která se opírala o hůl. Z opačné strany spěchal muž, zdálo se, že velmi spěchá, jednu ruku měl podivně zastrčenou za klopy kabátu, druhou rukou svíral zmítající se kotě. „Chytil jsem to vaše kotě, dalo mi to zabrat, čekám tu na něho několik dnů“. Z chlapa i kotěte kapala voda, bylo jasné, kde ho lovil.
Tak se dostalo jedno koťátko, chlupaté více než obvykle, do domečku se zahrádkou, dobrým jídlem a převlídným zacházením k tomu. Jestli k tomu přispělo i to, že úspěšný „odchytač“ byl prý v mládí vášnivým rybářem a vlastně si to u té řeky „rozdal s kočičím konkurentem“, to nevím.
A proč „Rumový Sanda“. Muž si při tomto zvláštním rybolovu (nebo spíš „kočkolovu“) poranil docela škaredě ruku, rána krvácela. Když staré paní kotě předal (odnesl jí ho až do bezpečí její kuchyně) a byl dotázán, co za to, odpověděl, že potřebuje rum, nejlépe rovnou flašku. Obdržel. co žádal, i když už ne tak úplně plnou (i staré dámy občas do čajíčku v zimě trošku rumíku rády, víme?).
Polovičku nalil na bolavou ruku, zbytek postupně do sebe. Paní pak dávala tuto „rumovou historku“ ráda k dobrému, když hladila Sandu, který se pyšně vyhříval na vratech. A možná byla ráda, že při nákupu v místní samoobsluze (= centrum lustrace místního i přespolního obyvatelstva) má argument, proč nutně potřebuje mít doma láhev rumu vždy po ruce.
Taky bych chtela Sandu videt lovit ryby a vubec se cachtat ve vode. nadherna historka moc pekne napsana.
OT
Celý týden jsme hlídali děti protože se tady potuloval. Tentokrát PČR chválím. Dík.
Tak toho haj/ zla co znásilňoval , děvčátka a ženy v našem rajóně už chytli. Přeju mu dlouhej a krásnej život se spoluvězni. Moji mladou sousedku napadl v Bystřici pod H. v parku s dvouletým dítětem na sporťáku. Ohrožoval ji nožem. V tomto případě nedovedu odpouštět. Je mi líto ale ne.
Tatovi vyřídím. Byl jeden z těch, co na tom pracoval.
Tvému tátovi a celému týmu, který na tom pracoval, gratuluji. Klaním se.
. Prostě a jednoduše jsou to frajeři. 
Jen si říkám, že policistům musí být kolikrát značně smutno, když pachatel dostane kolikrát směšný trest a jeho advokát se snaží bagatelizovat a překrucovat důkazy, jen aby dotyčný z toho vyvázl co nejlépe. Ale za to jsou zodpovědní úplně jiní lidé.
Gratuluju tatovi.
Je to casto prace nedocenena.
Ráda bych s tebou jásala, ale tomu dob/yt/kovi dají maximálně tak 7-8 let, takže za nějakých 5 let (po 2/3 trestu) bude zase na svobodě. Naše roztomilé zákony trestají násilné třestné činy bohužel velmi vlažně. Třeba vrah Neffovy dcery dostal 13 let, takže za vzorné chování ho pustí za 8 a kousek.
Sice teď je ten nový zákoník, ale délky trestů jsou zvednuty relativně velmi málo.
Ten to v base nebude mít lehký a dobře mu tak.
Jenny, OT, není na téhle fotce někde synek? http://picasaweb.google.cz/ladjel21/GPBRNO2010#5484818330239411666
Nebo na téhle? http://picasaweb.google.cz/ladjel21/GPBRNO2010#5484820042628593378
Tak tady je jasnej, vpředu v té našedlé šiltovce, pleská.
Tak já se k němu zkusím při nějaké příští příležitosti přihlásit. Já jsem pro změnu ta jediná tmavovlasá mezi blondýnkami v první řadě, třeba mě od vidění zná: http://picasaweb.google.cz/ladjel21/GPBRNO2010#5484817762387769794
Ty jó, tak se mi zdá, že ta druhá hlavy od toho s tím pádlem vpředu by moh bejt můj Libor, soudě dle profilu,impozantních koutů a nožek.
. No jó taky mu už táhne pěkně nad 30. 
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Pan ředitel si v půl desáté ráno čte noviny, pokuřuje a popíjí pivečko, když se ho manželka zeptá: „Ty dneska nepůjdeš do práce?“ „Proboha, já myslel, že už tam jsem!“ .(*)
~o) Vinšuju všem hezký večer a pěkně se vyspinkejte. ~o)
Posíláme všem pozdrav z Itálie. Odpovídám na dotaz Verence ohledně Vistárie. Proto aby kvetla, vyžaduje každoroční hluboký řez, nejlépe na jaře. Vyžaduje slunné stanoviště, střední zálivku a hnojit se podle mě tolik nemusí. Pokud ale chytla nějakou nemoc či virus, poradit neumím. Žloutnout ale může i po vydatných deštích.
Tak konečně fotky z Klokanského Pražení s Mílou mám tady:
http://veram.rajce.idnes.cz/10_06_17_Australske_prazeni_s_Milou/
Ještě bych je měla přečíslovat, ale už nemám sílu
Až na moji velikost moc hezké portrétky. A vážení (zejména louk) všimněte si. VĚTŠINA MILÁŠKŮ JE NA VÝŠKUUU!
Krásné fotky, milá Veram.
Veram, paráda!
Chi a co ten profilový portrét Lucíška u zdi? Se chystá do výkonu trestu? 
To neé, ale Veram dokumentovala drdol. Ale ten komentář při focení padl taky
A ptali jsme se jestli si příště máme přinést něco s proužkem a budeme foceni jeden po druhém. 
Vzaly jsme si za věc cti Lucíška při focení pořádně rozesmát. Nakonec to ani nebylo tak těžké.
;;) Vítězné foto je Vave a tatarák. .:bd ;;)
Zdravím ve spolek, hlásím,že na výstavě jsme dopadli výborně CAC, to nám stačilo k maximální spokojenosti, pan rozhodčí řešil ocásek……
kadeřnice říkala,že to určitě odroste tak v pohodě
a taky jsme se dočasně rozrosli o Terryho neteř, oba kluci ji vzali v pohodě, jen kocour nějak nestíhal když došel na baštu, dva stejní psi…..zatím je víc venku než doma
Zito, díky za hezký příběh
. Asi každý z nás známe nějakou tu všetečnou drbnu a rumového pobudu a je príma si připomenout, že i oni se mohou dopustit dobrých skutků 
. Rybář Sandy měl pořádnou kliku 
.
Chi, nezapomenu na triko se Sandokanem. To bylo pýchy
. A ani nevadilo, že je červený. Když tak nad tím uvažuju, asi jediný červený kousek v celoživotní garderobě.
A náhodou, Mayovkama občas z nostalgie listuju a pročítám oblíbené pasáže. Třeba ze Stříbrného jezera nebo Syna lovce medvědů… Mno, seriálovej Tašunka byl nezapomenutelnej
.
No, zrovna nedávno se mi dostal do ruky po letech Petrolejový princ
Svým způsobem je škoda, že se člověk mezitím zjistil přesnější informace o životě indiánů. Mayovky jsou koneckonců mnohem lepší než realita, neb tam dobro nakonec vítězí nad zlem. Ale početla jsem si docela s chutí, i když ta naivita bije do očí. Nicméně, když mi bylo nějakých 10 – 12 let, chtěla jsem mít Ilčiho s hatátitlou pěkne oba pohromadě.
V tomto věku jsem k mayovkám nepřišla. Byly moc vzácné. Tak jsem se zamilovala až po uši do Hanzelky a hltala cestopisy H + Z. Jak v rádiu, tak knížky. Spolužačky měly Fanfány Tulipány, já J.Hanzelku a pomalovaný školní atlas. Každá cesta byla jinou pastelkou. Když to ve škole prasklo a souška učka byla dost hlasitá, tak mi ten atlas táta koupil
Jen prave i kvuli te silene naivite hlavnich kladasu to stoji mnohem vic zivotu nez by muselo.
Nevim. Mayovky proste nemuzu. tam jsou ti kladasi tak neskutecne kladni, ze to az boli.
Tak ten seriál jsem programově neviděla, stejně jako všechny filmy s Vinnetouem, které byly nadabovány až později, někdy v 90. letech nebo kdy.
K modrým očím Vinnetoua patří sametový hlas Stanislava Fišera a k nebojácnému Old Shatterhandovi pevný hlas Vladimíra Ráže. Když jsem poprvé slyšela ty hlasy poznamenané stárnutím, utíkala jsem od televize pryč.
Vinnetoua jsem jako dítě četla tak, že se mi rozpadlo brožované vydání, a uměla jsem celé kusy zpaměti; vyprávěla jsem to pak po večerech na táboře. Mám pocit, že jsem ho poprvé četla snad v devíti letech.
Vinnetou a Foglarovky, na tom jsem vyrostla.
Moje první Mayovka byl brožovaný dvousvazek Mezi supy – ještě si pamatuju obal toho druhého – indián v úžasně fialové haleně
. No a jejich kouzlu jsem naprosto propadla. Jojo, to byly krásný časy – bylo mi dvanáct roků a pučila jsem si je od děcek Manclových.
Můj táta má doma Vinnetoua s nádhernými obrázky Zdeňka Buriana- vycházelo to jako sešity a pak si to člověk nechal svázat. První díl jsem prostě „očetla“.
Tenkrát jsem si říkala, že Pierrovi Bricemu asi došly peníze, jinak by se snad k takové maškarádě vůbec nemohl nechat přesvědčit. V“bec jsem si nedovedla vysvětlit, proč se vůbec dopustil takové hrůzy.
Úplně OT
Milí Zvířetníci,
i příchod Oldy k nám domů. Pro nového pejska jsem se rozhodla po 4 měsících slziček pro Dádul a přesvědčení, že už pejska ne.
sdíleli jste se mnou odchod Dádulky za duhový most
Ale víte jak to je. Těm z vás, kdo pejska má nebo měl a ví jak chutnají společné procházky brzo ráno kdy nepotkáte ani živáčka, když napadne spousta sněhu a vy dva jste první kteří vyšlapávají cestičku, když prší tak, že deštníku ani netřeba neb je to zhola zbytečné i za úmorného horka, kdy se oba ploužíte pokud možno ve stínu a těšíte se na chládek a sprchu, nemusím dozajista nic vykládat.
Dnes je to rok, co jsme Oldřicha vyzvedli z útulku v Tróji a dovezli domů.
Místo dlouhého psaní, které mi stejně moc nejde, přidávám odkaz na pár fotek z našeho společného soužití. Přeju si ještě hodně takových let.
Kytka
http://jitka-kytka.rajce.idnes.cz/OLDA_ROK_PRVNI/#
Je skvělé, že jsi ty fotky seřadila. Na Oldových očích je přímo vidět, jak se z nejistého pejska během roku stala osobnost.
Kytko a Oldo, hodně krásných roků plných společných vycházek. 
Moc s e mi líbí, jak s ezubatě směje- takhle se smával můj milovaný boxík, co měl můj děda….
Vypadá skoro jako naše Šeri – je poloviční pudlík – a taky má zubatý úsměv, když přijdu domů, jenom ukazuje horní zuby.
Milá Kytko, oslavte si to krásné výročí
. Ale že to letí, viď? Olda je úžasnej model! Tak spoustu radosti a bezpočet vycházek… zkrátka ať je vám spolu fajnově 
.
Kytko – Oldík vám vykvetl do krásy a osobnosti. Vypadá skvěle. Přeju vám hodně společných roků.
Oldík je krásný pejsek, je vidět jak je opečovávaný, hodně radosti přeje naše smečka
Kytko, je bezva, že ses pro Oldu rozhodla. Z očíček mu už koukají rošťárny a řekla bych i sebevědomí a to je naprosto skvělé!!! Přeju vám spoustu krásných roků a hlavně co nejvíc muchlání a společných zážitků
Kytko, bezva!!!
Na fotkách má krásne oči. Pripomína mi to môjho Bobina – malého bradáča. Oni tí menší psi majú neskutočný kukuč!
Milá Kytko
, nedávno jsem dávala na Hady odkaz na video z loňského Pražení – tam už byl Oldík s námi. Byl zlatý a pak trochu unavený – už mu začínal ten zánět průdušek, se kterým se pak dlouho léčil. Bylo fantastické, že jste ho měli chvilku, ale jako by k Tobě patřil odjakživa. Je to moc krásný pejsek a jste dohromady správná smečka. 
Děkuju všem za milá slova.
Jsem dneska tak trochu naměkko… 
Miluju Oldu !!!! Je prostě úžasnej!
Jenny díky!
Tak koukám na ty fotky, mám takový ten přiblblý výraz a je mi strašně dobře. Jste sqělé trio a ta láska vám všem kouká z očí. Nádhera!
Honzo díky!
ZitoB, to je krásné povídání, nejen, že kocour, ale ta atmosféra malého města, to je načisto v nejlepších tradicích české literatury.
Máme letní slunovrat !
http://www.astro.cz/apod/ap100621.html
Ááááách!
Tady v Praze bylo ošklivo – a ke všemu pindělí! 
tady už slůní
– a nepršelo od pátku…
Brno má šedou deku a nepršelo už od rána
Nááááhodou, už 3 minuty kouká.
Plavající Sandy a umíněná ehm.. starší dáma, to je krásné povídání…
Jsem nervózní u ničeho nevydržím. Přírodovědná fakulta si dává na čas a výsledky přijímaček budou až ve středu. Tak nám trochu tečou nervy (ale ještě se nehádáme, je to dobrý). Palce nejsou třeba – alea iacta est už minulý týden, teďjen čekáme na verdikt.
Evi, a to jste na tom ještě dobře – dcera bude znát výsledky přijímaček na vejšku až 15. července! Taky si myslím, že by to mohli vyhodnotit dřív, co na tom zkoumají šest týdnů? Tak vám držím palce
Švagrová se musela přihlásit ke studiu (škola na tom trvala- doplnění aprobace) a sice ví, kolikátá je v pořadí, ale škola jim zatím není schopná říct, kolik vidí berou, takže vlastně neví nic. Což mi od té školy připadá šíleně neprofesionální.
Hm, tohle období stojí za houby, když člověk nic neví…
Evi
, je to děs, bezmocné čekání nesnáším snad ze všeho nejvíc. Objímám tě, vydrž! 
To mi připadá, jako umělé prodlužování. Aby děti všech přátel a známých měly dost času se rozmyslet. A pak se bude vědět, kolik míst zbude pro řádně přihlášené. Asi to vidím tak pokřiveně díky vlastním zkušenostem. Ale to už je opravdu dááávno.
Je videt, ze mame jine zkusenosti. Ja bych to spis videl na to, ze nejaka nadrizena jednotka se jaksi stale jeste neobtezovala rozhodnout na kolik studentu vlastne posle penize.
Řekla bych Bingo. Skutečně mají univerzity dostat nejméně o 5 – 10% méně peněz na studenty, ale zatím to rozhodnuté není. Možná řeší, co s tím – zatím jich přijmout méně a pak třeba na odvolání dobrat??????
Hmm, my máme ještě jinou komplikaci – zpráva o přijetí ještě nepřišla (de facto je ale skoro určitě přijatý) a ve čtvrtek odjíždí na 14 dní na soustředění. Problém je, že mě ten dopis nevydají a bez dokladu o přijetí nemůžem žádat o koleje; žádosti o koleje se přitom podávají jen do konce června… Asi si zítra vyřídím takový ten zmocňovací doklad na poště, aby mi to dali.
Dneska večer švagrová volala- vzali ji, takže to, že jsem jí to nalejvala do hlavy, k něčemu bylo. Z toho logicky vyplývá, že bych na přijímačky na vysokou mohla jít příště já- konec konců, já mám na rozdíl od ní nedokončené vysokoškolské vzdělání
Kam se hlásila, jestli se můžu zeptat? A dopředu se omlouvám za impertinenci, jsem děsně zvědavá.
O sobě osobně naopak vím, že dneska bych přijímačky na mou alma mater neudělala ani náhodou…
Na pajdák na anglinu
Aha, dík, mohlo mě to napadnout.
Jani a smečko ahoooj!!! nějak nestíhám psát komentáře ani mailíky, ostuda
snad jsem aspoň stihla gratulovat k mimískovi, jestli nene, tak činím teď 
!!! a Martinka s námi ( se mnou přes týden) spinká v posteli, nakukuje za mnou do koupelny a občas nastaví kožíšek na pohlazení, potvůrka heboučká 
mňau!!! snad příště víc 
Vydržte, určitě do dobře dopadne.
O.T potřebuji radu: jak mám naučit štěně jezdit autem /nemyslím řídit/ aby mi neblinkalo? Don s tím neměl potíže s ním jezdíme pořád a vozí se veelmi rád. Nemám zkušenost, každý pes je jiný.
Pokud vůbec nechce do auta – a klepe se a sliní už předem, tak ho je nejlepší zvykat na nejedoucí auto – sednout si k němu a třeba si číst… aby zjistil, že auto nekouše (to pak zvrací spíš z psychické lability)
Pokud mu auto nevadí – klidně do něj nastupuje, pak zkuste jezdit kratičké úseky – vždy za nějakou tou hravou procházkou – aby se těšil a aby měl radost. Pak natahovat vzdálenost… To se dá často nacvičit.
Někomu přestali psi zvracet, když jezdí v přepravce a nevidí ven, jinému naopak, když jezdí „na klíně“ a jsou v kontaktu s člověkem. To se dá zkusit.
A pak jsou paličatí autobliči (u nás to byla mlaďaska, pes ani jeden), a na tu kinetózu zaberou jen prášky… a nebo aktivní řízení auta (mlaďaska je vynikající řidič a už nezvrací) u Luxíka se bojím, že ho žádná autoškola nevezme
Děvčata díky, doufám, že se to poddá. Jednou jsem s ním byla sama na očkování, jenom s Donem a to jsme to absolvovali bez blinkání tak jsem si říkala, že je to asi jenom v autě MLP ale včera měl snahu i v mé staré plečce. Já jedu pomaleji a měla jsem možnost zastavit tak se nám nic nepřihodilo- Dona neohodil. S tou autoškolou máš Jindro pravdu i když tam učí mí příbuzní tak mi Luxíčka nevezmou ani náhodou. Jsem moc ráda, že jsem se sVámi mohla poradit.
Je třeba štěníka často vyvážet na zajímavé místa, krátké cesty autem se zábavnou vycházkou a návrat s unaveným psíkem zas autem domů. Pochopí, že auto ho zaveze vždycky za něčím skvělým, začne se těšit a přestane být poblión. My tak naučili pejska, který autem jezdil od malinka akorát tak na veterinu, kde se mu rozhodně nelíbilo. Vyvinul se v poblióna strašného. Tak jsme začali jezdit venčit za město a pak dál a dál, až nebyl problém cestovat 3h na chalupu. Samozřejmě psík musí cestovat na lačno a venku by neměl žrát fujvěci ani trávu, která žaluek často skvěle pročistí i bez auta. Taky je fajn přepravovat psíka v plastové psí přepravce na zadním sedadle. Pejsek má své soukromí a na sedadle to nehází tolik jako třeba v kufru. Taky přepravka zcela vyhovuje předpisům a je bezpečná a když už se poblinká
, nic se neděje 
.
Mám stejné zkušenosti. Ája nejdřív jezdila bez problémů, kolem půl roku byla poblijón a do auta šla jedině smykem (bylo to v zimě, a byli jsme na horách, tak to jinak nešlo). Na jaře jsme začali jezdit na krátké výlety za psí kámoškou a během měsíce bylo po problému. Nick měl stejný průběh (jen poblijón byl od mala, ne až od půl roku) a tak od roku věku se do auta vrhal i když jsem jen přeparkovávala. Ostatní psi problémy nikdy neměli.
První psi jezdili na zadním sedadle (Nick dokonce před spolujezdcem, to se dnes nesmí), Bekina už na zadní sedačce nebo v kufru, fletky většinou v kufru (hatchback bez poklopu, takže vidí ven), ale umí i na zadních sedadlech. Pro ježdění na sedadle lze zakupit kšír – autopás. který se jednoduše zacvakne do díry na normální pás. Známí mají psa, který jezdí nerad a zakrývají mu okénka. Naši psi radši vidí ven.
Je nutné to vyzkoušet a je nutná trpělivost
Borůvka nerada jezdí na předním sedadle i krátké vzdálenosti, a to i na klíně spolujezdce nebo pod jeho nohama (nesmí se to , vím). Zato připoutaná kšírem na zadní sedačce nemá problém. Kvílí jen tehdy, když má pocit, že už jsme dojeli na místo a mohlo by se vystupovat- bůhsuď, jak to pozná, ale pokud jedeme odkudkoli, probere se v Brně na stejném místě, kde nám k domu chybí asi 5 minut cesty (rytmus křižovatek?) a na chalupě těsně před dědinou. Nechápu to.
Borůvka je vzorný pasažér. Předpisy má v malíku a dbá na jejich dodržování. A to buzení? Co kdybyste přejeli???
To mi silně připomíná moje období slůžo cestování do Brna (i 3x do měsíce). V Praze jsme míjeli tu příšernost za Nuselákem a já omdlela. Probouzela jsem se těsně před odbočením z dálnice před Brnem. Takže jsem stačila nadirigovat šoféra. Odjednala a stejným způsobem se přetransportovala zpět. Můj nadřízený to jednou viděl a nechápal. Ona mne doprovázela pověst naprogramovaného chrniče 
.
a záleží i na rychlosti (jak se jelo nad 70km/h pejskové se to nelíbilo, nestíhala sledovat okolí) a hupech, každý auto se kejve jinak..mě vaděj renaulty,jiný mi nic nedělaj…když bylo blivno mě, Šarik se snad z lásky přizpůsobil…
hlavně větrat a žádnou umělou vůni..může to být i z ní…
Hezké vyprávění, navíc od babky bych čekala pojmenování typu Mourek, ale holt to byla osoba dnešního světa znalá, tak proto asi Sandokan. BTW, Sandokana jsem onehdy jedním očičkem sledovala- koupila jsem ho v záchvatu jakémsi na DVD. Kačka ronila slzy nad osudem Mariany a mně to po letech přišlo strašně patetické a nijaké- holt je to asi potřeba sledovat právě ve věku 15 let, kdy se mi to taky líbilo.
Stačí si vzpomenout,kolik nám v těch 80 tých letech bylo….a co v té TV běželo…i ten nepovedenej Vinnetou s komančem Tašunko-sappou se dal vydržet a pak praštěnej Bambinot…hlavně,že to nebylo z továrny nebo z polí…taky jsem ho žrala, ale spíš se mi líbil Yanez….Kabira Bediho jsem milovala jako Černého korzára….
Tak to je přesné!
! 
Ne Ta-šunka-se-papá vydržet nešlo! S obtloustlym Oldou Šetrnym …
bleargh
pořád lepší tohle,než Okres na severu a Muž na radnici…
Sandokana a další knížky od Emilia Salgariho jsem četla taky v tom príma věku. On ten spisovatel byl vůbec zajímavý pán http://cs.wikipedia.org/wiki/Emilio_Salgari Mimochodem prý z hlediska dějepisného byl jeho popis konfliktů v Indii a okolí velmi přesný…
Jo, spolužačka měla doma dobře zásobenou knihovnu- takže nosila stará vydání Salgariho, Verna, Ransoma- děsně jsme jí je záviděli a půjčovali si je od ní jako o život. Pokud se nám podařilo ve veřejné knihovně ukořistit něco dalšího, bylo povinností to přečíst co nejrychleji, aby to v termínu stihla aspoň půlka třídy. Ransome býval veeelmi žádaný, jeho knížka Petr Kachna pak snad ani v novém vydání nevyšla, zato to Zuzčino z konce 60. let jsme si půjčovali jako vzácnost. Číst jsem dokázala i cestou ze školy jda po ulici- no a od toho ty onehdy probírané střety se sloupy a dopravními značkami, že… Ani nevím, jestli mě v poslední době nějaká knížka tak uchvátila jako ty tehdy obtížně sehnatelné kousky. Jo a ještě Mayovky. Třeba Petrolejový princ nebo Černý mustang. Tyhle knížky myslím patří k tomu věku 6. 8. třída úplně akorát.
ano – mám stejnou zkušenost, sloupy čtenáře zastaví zcela jistě
) Jinak May i Ransome byl klasika – přečetla jsem asi úplně všechno (u Ransoma jistě, u Maye to co vyšlo v rozumném jazyce (česky, něco i slovensky))
Četla jsem stařičké vydání Dvou tygrů – s překrásnými ilustracemi… taky hezká knížka (i když nevím, jak by se mi líbila dnes
Ano, ty stařičké Dva tygry si pamatuju taky- Malajský tygr a Indický tygr
Ransomovky si rad prectu jeste ted. Mayovky uz delsi domu nemuzu. Nejak jsem z nich vyrostl.
Ano, přesně.
K nácviku čtení při chůzi patří technika podmíněného rexlexu – periferní sledování prostoru před knihou. Čas od času mě takhle zastaví nějaký stín nebo tak (asi kolemjdoucím připadám jako pitomec, proč tak rychle zničehonic zastavím), ale do sloupů narážím jen minimálně
Teda teď už ne 
Krásný den FŠEM. I Sandokanům, houževnatým babkám a lovcům. Krásné povídání. Díky.
Jéje – ZitoB, tvůj článek jsem si velice užívala. Moc mě potěšil v dnešním sychravém dnu (už jsem zase vytáhla ten lyžařský svetr a teď si v něm medím). Jen více takových drbnových babek a rumových dědků
.
Ygo, u nás je taky zima, jen zatím nemrholí. Už jsem zase zabalila rajčata do tkaniny. Za tolik péče ani snad nestojí. Polovinu kytek mi sežrali slimáci … to je ale léto! Ale to počasí dělám já protože když uklidím brzy zimní věci, tak se hodně ochladí. Příští rok nechám zimní bundy připravené celé jaro. A je letní slunovrat čili za 6 měsíců budou vánoce ! A teď mě zabte.
Žejo, milá Marsko
, letní Slunovrat je smutná věc – ode dneška se nám začne krátit den, 
.
YGO
– a lyže jsi vytáhla taky? 
Ofšem tento způsob léta má jednu nespornou výhodu – netřeba hubnout do plavek!
(dost humoru, marš na poradu! 
)
Vánocema tady straším od září většinou já- začalas jen o kapku dřív
Letos jsem zatím neviděla důvod pořizovat si něco nového letního, protože na ty dva dny mi to přišlo zbytečné- neláká mě ani koupit nový letní klobouček, co s ním pod parapletem, že… Prostě by mě zajímalo, co ty děcka budou 14 dní na táboře dělat- jedou v první půlce července. 
To má být, na rozdíl od pravidla, dost pěkně, obyčejně první turnusy nic moc, ale tohle by mělo vyjít
Náhodou, Matyldo, včera psali na Novinkách, že červenec bude nadprůměrně teplý s průměrnými srážkami – ale jenom do dvacátéhopátého, pak se zas ochladí a bude prrrrršet
.
a my na dovču,takže to opět vyjde..zase budeme mokří….
dlouhodobé předpovědi se dělají „statisticky“ z historických dat – a on se ten klimat přeci jen trošku mění a tak většinou v poslední době vůbec dlouhodobé předpovědi nevychází… takže buďte v klidu
V roce 2002 (pro nepamětníky rok povodní v Čechách) říkali v rádiu ještě koncem července, že bude srpen teplotně nadprůměrný a srážkově podprůměrný. No a o necelé 2 týdny později přišly povodně 2002 (obdoba moravských 97, letos to bylo sice hrozné, ale přece jen slabší, než tehdy).
Takže se těšte dlouhodobými předpověďni
Nevěřím ani týdenním (i když tento týden by se o víkendu hodilo slušnější počasí, máme Derby ČR. )
Já žádné počasové přání nemám. Jedině kvůli vám. Já si už vybrala
Navzdory pršící předpovědi se sobota velice vydařilo.
já našla i ty historické fotky, jak to v okolí Pardubic vypadalo…když tu byla povodeň
Tak to prrr! Prrrršet nebude – 24. července jedeme s Tádoš na dofču, to prrrršet nesmí, alespoň ne moc, jen tak trošku, aby se dali koupat dinosauři.
Tak už vím, kvůli komu si přát hezky. Ale na koupání dynosaurů přece stačí i rybník, ne?
Ale v kaluži je to lepší- veškeré koupání je v kaluži lepčí, aspoň v určitém věku. Mimo jiné proto, že do rybníku tě rodiče vlečou, ale od kaluže zahánějí.
Ja myslim, ze se muzete spolehnout, ze i kdyby cele prazdniny prselo a byla zima, tak 18.-24. cervence bude vedro na padnuti. To budu v Pejrimove trenovat, v telocvicne. Okna na zapad, odpoledne to tam kraaaasne prazi.
Nooo, nevím, nevím, Jendo – my v tu dobu začínáme tábor a nejsme moc daleko od Pelhřimova. Minimálně 18. , to přijedou děti, bude lejt
Jo, osmnacteho jeste bude, to se ubytovavame, trenuje se az od pondeli.
Sando,jak já bych tě chtěla vidět chytat ryby a plavat..to musela bejt paráda….
Já taky.
Tak si mlhavě vzpomínám na jednu dětskou knížku, kde hrdinou byl kocourek, který se zatoulal od mámy kočky a neuměl chytat myši, ale skvěle se uživil lovem rybek. Samozřejmě to dobře dopadlo, našli se s nějakou fajn holčičkou. Ale to lovení ryb mi vždycky připadalo, že je z pohádky. A zřejmě není, viď Sansokane?
Dobré ráno všetkým! Nad nami je šedivá deka a mrholí. V takom počasí človeka veru nič dobré nenapadne. Článoček o kocúrkovi je pekný.
! Potom budú aj 
a 
a ľudia sa budú 
.
Už aby bolo
JJ, i drbavé báby a rumoví dědci můžou být k něčemu dobří….
mimo téma – rasta se v neděli zúčastnila superfinále soutěže Blesku „o nej psa“
– dostala pro svůj útulek 150 kilo granulí 
Takže naše klikací šílenství alespoň trošku k něčemu bylo 
150kg granulí není tak málo – príma!
no super, alespň nějaká dobrá zpráva….hurá!!! Jenže Hanka by potřebovala spíš kočičí granule…ale i tak mám velkou radost..hned to pošlu klikačům…..
Juch – to není tak zlé (i když 50.000,- by bylo daleko lepší). Doufám, že granulky jsou nějaké lepší sorty.
nevím – ale jako sponzor byla Calibra – takže to by nebylo tak zlé…
Calibra má poměrně kvalitní krmivo, takže super. A už se našel nějaký zájemce o Rastu? Že by si to zasloužila, holka jedna.
podle stránek Kočičí naděje už je zadaná. Čeká se, až dorostou štěníci – což už by mělo být v těchto dnech. Pokud vím, tak z celé Rastí rodinky už domov neměla jen jedna malinká (ta dvouměsíční) štěnička
To je fajn, další příběh s dobrým koncem, jen tak dál.
To je dobrá zpráva! Díky.
Hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům
těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej 
A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp 
Krásné povídání – o lásce k jednomu kocouřímu tulákovi
Milá ZitoB
, lehká ruka při psaní a dobrý konec – co víc si člověk může při pondělku přát? Snad jen, aby nebylo to pondělí. 
Děkuju za krásný příběh a přeju všem krásný den!
To jsem prosím já, Vave!
Je to strasny s nama flamendrama. Dorazit domu ve ctvrt na ctyri rano. Hamba!
Nozicky mi nefungujou. Vubec. Jediny co na nich jeste funguje jsou nervy. Boli.
Někteří uléhají do postele, když já už vstávám a jdu se pustit do práce. I ty jeden, i ty jeden, ťu, ťu, ťu!!!
Krásný den všem Zvířetníkům a zvířátkům.
Jendo, a ty neslavis pondelky praci? Si delam srandu. Je mi jasny, ze mas flexibilni hodiny. Pripomnelo mi to doby drivejsi, kdy jsme se obcas vraceli tramvaji, kde uz jeli lidi na brzkou ranni smenu. Zachmurene na nas pohlizeli. Ani se jim moc nedivim…
Flexibilni hodiny mam a stejne mi klient volal nekdy o pul desate.
A to to pořád mám lepší než ta sličná slečna, které jsem se věnoval většinu večera. Ta říkala, že vstává v sedm. Brr. To jí nezávidim. … I když … nebylo by špatné být vzbuzen jejím budíkem …
Měl bych sednout a napsat vám report z letošní TangoAlchemie … doufám, že někdo natáčel ta vystoupení, protože třeba společné vystoupení Ismaela s Marii a Martina s Mauriziem, v rámci kterého si měnili partnery (jo, ja vim, Martin, Maurizio … jo dva chlapi … uuuuuzasni) bylo prostě … skvělé.
http://www.youtube.com/user/tangoalchemie
Videí je tam spousta
Martin s Mauriziem jsou skvělí
Ale vetsina jeste z lonskeho rocniku. Ovsem kdyz uz stihli pridat ctvrtecni cernou milongu, tak na ostatni urcite nebudem cekat dlouho
Na vcerejsi milonze tancovaly vsechny ctyri pary najednou a v prubehu se prohazovali uplne vsichni se vsemi. To se nedalo usledovat. A pochybuji, ze to zabiraly ctyri perfektne synchronizovane kamery
Kazdy divak videl jen cast toho co bylo k videni a kazdy jinou. Podle toho kdy ktery/ktere pary sledoval.
Jo a kdyby vam prislo, ze je Homer uplne mimo hudbu, tak se vam to nezda a fakt je. On jinak tancuje dobre, uci pry take skvele, ale pri takovychhle vystoupenich pred spoustou lidi a dalsimi uciteli je pry silene nervozni a ma pocit, ze tam musi nacpat co nejvic uzasnych figur, aby se predvedl. Na nedelni zlate milonze uz bylo videt, ze se hodne uklidnil
Naprosto ho chapu.